Přemýšleli jste někdy nad tím, jak moc může reklama a marketing ovlivnit vás, nebo společnost celkově? Jak moc se v našich každodenních životech odráží stokrát opakované reklamní fráze, které mozek postupem času přejímá za své? Domníváte se, že reklamnímu tlaku dokážete odolat, nebo o sobě víte, že snadno podléháte? Myslíte si, že reklama může být škodlivá? Přesně tomuto tématu bych se rád věnoval v dnešním článku.

Reklama nás dnes obklopuje doslova všude a jen těžko se jí můžeme ubránit, pakliže se nechceme zcela stáhnout ze světa. Razantního vzestupu se reklamě dostalo zejména v průběhu dvacátého století s rozvojem a širokou dostupností mnoha druhů médií – zejména pak s rozvojem televizního vysílání. Rozvoj reklamy však stále pokračuje. Reklamě již dávno nestačí reklamní plochy na billboardech, či v tiskovinách. Již dávno se nespokojí s několika minutami času během vysílání televizních pořadů. Šíří se na internetu, šíří se v počítačových hrách a virtuálních světech. Šíří se všude. Šíří se. Jako virus…

Na reklamně by nebylo nic špatného, kdyby sloužila svému účelu, tj. představení nových výrobků a služeb a jejich vlastností, které by mohli potenciální zákazníky oslovit. Jenže tento účel je v dnešní době pro reklamu spíše okrajovou záležitostí, byť by měl být stále primární. Hlavním účelem reklamy je dnes působení na spotřebitele se zaměřením na ovlivnění jeho myšlení. Reklama se nám snaží vnutit životní styl. Chce nás učit co je dobré a co špatné. Nemyslíte? Zamysleme se jen nad několika reklamními spoty abychom si tuto skutečnost nastínili.

Tak kupříkladu taková Coca-Cola se nás při propagaci svého nápoje Zero zcela nepokrytě snaží přesvědčit, že správným životním stylem je život individualisty – nezávislého muže, beroucího ženy jako zábavu a rozptýlení. Propagace promiskuity v hlavním vysílacím čase. A proč? Protože tak to má být" praví reklamní heslo. O nápoji Zero se nedozvíte nic. Reklama ve vás má pouze vyvolat pocit, že když jej budete pít, budete in" prototypem nezávislého akčního hrdiny.

Dalším příkladem budiž nespočetné variace reklam na jogurty, prací prášky, či kosmetické přípravky. Reklama nám např. představuje emancipované, samostatné ženy, které mají na starost vše – muži v těchto reklamách vystupují většinou jako pitomci", jež v životě neviděli pračku, nikdy nejedli jogurt, atd. Tedy pokud zde vystupují vůbec. Nebo naopak – žena vystupuje jako tupá" hospodyňka se špinavým bytem, která potřebuje radu co a jak. Kdybychom se měli řídit reklamou, pak zřejmě nevystoupíme z koupelny celý den, protože bychom si aplikovali na tvář, vlasy i celé tělo přípravky s desítkami a stovkami všemožných – samozřejmě naprosto nepostradatelných – výtažků ze všeho možného i nemožného. Opravdu si myslíte, že všechny tyto věci potřebujeme?

Reklama nám představuje nás samé jako prototyp stáda, v němž jsme všichni stejní. Ženám představuje muže jako tupce, kteří potřebují neustálou péči, mužům naopak ženy jako pitomé hospodyňky, jež potřebují svého akčního hrdinu" k tomu aby došli nějakého naplnění. Současně nás však také vyzývá k nezávislosti, individualitě, k tomu že máme být sami sebou". Neukáže nám už ale, co ono být sebou" má znamenat, protože být sebou" můžeme samozřejmě pouze tehdy, když budeme vlastnit určitý produkt, či využívat určitou službu. Reklama se nám snaží "implantovat" vzory chování. Stále stejný opakovaný stereotyp, který nám ukazuje jací jsme, či máme být.

Nenechme se mýlit tím, že v nás toto opakování zafixovaných stereotypů nezanechává následky. Každý z nás je ovlivňován prostředím v němž žije a informacemi, které má. Je to zcela přirozené. Mozek má tendenci zjednodušovat přijímané podněty a informace na základní veličiny a pojmy. Většina populace se snadno nechá ovlivnit i jen tím, co slyší ve zprávách. Předložené informace berou za své, protože jsou z důvěryhodného zdroje". Přitom důvěryhodnost zdrojů můžeme jen těžko ověřit a spoléhat na nestrannost novinářů, či jejich zdrojů je velmi ošemetnou záležitostí. A stejné je to v případě reklamy. Můžeme tvrdit, že na nás nemá vliv, ovšem zcela mimovolně se nám stále opakované základní principy, které v reklamě nalezneme ukrývají v podvědomí a mohou ovlivňovat naše rozhodování. Ostatně právě tak je reklama koncipována. Když budete v obchodě vybírat určitý výrobek a budete mít na výběr několik velmi blízkých produktů, pak častěji vyberete právě ten, který znáte z reklamy, protože jej znáte".

Na tuto marketingovou hru můžeme přistoupit. Dospělý jedinec má (nebo by alespoň měl mít) schopnost rozlišování a uvažování. Problém však často nastává u dětí a mladistvých, na něž je reklama bohužel stále častěji směřována, využívajíc přitom právě faktu, že mladý člověk nemá ještě tolik zkušeností a možností k nestrannému posuzování. A tak se reklama snaží prostřednictvím dětí ovlivňovat rozhodování jejich rodičů. Ukazuje dětem, jak být v kolektivu in" prostřednictvím vlastnění určité hračky, či určitého produktu. Vštěpuje dětem co je správné" a spoléhá přitom na to, že mnoho rodičů neodolá tlaku svých dětí a zmíněný výrobek jim zakoupí. Dítě totiž dokáže být velmi přesvědčivé, pakliže něco chce.

Je ale skutečně nutné, aby děti měli všechny tyto rádoby nutnosti? Neměli bychom se u nich více zaměřovat právě na osobnostní rozvoj, než na materiální chtění a vyjadřování sebe sama prostřednictvím materiálních hodnot? Vždyť materiální měřítko je dnes mnohdy mezi dětmi považováno za cosi nejdůležitějšího. Kdo není in" a nemá to či ono, ten je často vyloučen z kolektivu, nebo se stává obětí šikany, atd. I tohle je poté jeden ze způsobů, jak reklama působí zpětnou vazbou na rodiče, využívaje přitom právě dětí. Většina rodičů totiž nechce, aby jejich díte nezapadalo do kolektivu, nebo v něm bylo nějak utiskováno a tak raději dítěti koupí to co má přeci už každý". Bohužel i samotní rodiče často chybují v tom, že omezují své citové projevy k dětem na nákup věcí a zboží, které znají z reklam všeho druhu…

Podle mého názoru je reklama (na mysli mám pak zejména takové, které se nám snaží cosi vsugerovat) jedním ze zhoubných způsobů ovlivňování lidského myšlení, což se projevuje zejména u dětí. Pravidelný přísun reklamy je způsob, kterak jedince začlenit do davu. Reklama se nám snaží vsugerovat, že budeme jedineční, zatímco z nás dělá pouhé ovce ve stádu. Proto bychom měli při přijímání reklamy uvažovat a vždy se snažit vidět za oponu". Položte si u reklamy otázku: Říká mi tato reklama skutečně něco o daném výrobku, nebo se snaží ovlivnit moje uvažování a úsudek? Nesnaží se tato reklama působit jen na mé potřeby, aniž by mi nabízela něco skutečně zajímavého? Je třeba být obezřetný. Zejména pokud jde o děti, bychom se měli snažit je od reklamy co nejvíce uchránit. Je to totiž, myslím, jeden ze způsobů, jak nevychovat další ovci do stáda", ale uvědomělého jedince s vlastním rozumem, jakých je bohužel v naší společnosti čím dál tím méně.

A co vy – jak na tom jste s všudypřítomnou reklamou?