Proč chci jít do politiky…

V posledních několika letech jsem se krom hudby, videa, poezie a všeho toho krásného kolem nás začal více zajímat i o tu „odvrácenou stranu“ našich životů. Odvrácenou stranu, kterou by rozhodně neměla být, ale kterou se zásluhou mnohých zúčastněných stala – totiž o politiku.

V obecné rovině mě zajímají systémy společenského uspořádání, finanční systémy, jejich fungování a jejich téměř neomezený vliv na život náš a život celé lidské populace. V rovině konkrétní mě pak neskutečně dopaluje stav byrokracie a korupce, s níž se setkáváme denně na všech úrovních, ať už jde o státní, či soukromé podniky, o městská, krajská a jiná zastupitelstva v čele s parlamentem, jakožto výlohou všeho toho co se lidem na politice toliko hnusí. A ač vím, že s tím sám nemohu udělat téměř nic, přesto se chci alespoň pokusit…

Politika – věc nevděčná…

Politika je věc nevděčná, jak jsem se již mnohokrát mohl přesvědčit při diskusích s mými kamarády. Politika lidi rozděluje, namísto aby spojovala. Příliš často klademe své soukromé předsudky a domněnky nad úroveň racionálních argumentů a mnozí se také dáme snadno zmanipulovat mediálním trhem, který již dávno neexistuje proto, aby pouze informoval, nýbrž proto, aby nám vytvářel iluzi skutečnosti a na této iluzi pak vydělával. A přesto všechno jsem se rozhodl se pokusit do těchto vod zabřednout a možná se tak s některými z vás pohádat, v některých očích klesnout a v jiných být označen za prospěcháře…

Jsem člověk středového smýšlení. Nikdy jsem nebyl vyhraněný pravičák, nebo levičák. Bez mučení se přiznám, že byly doby, kdy jsem do parlamentu volíval ČSSD a věřil jejich slibům sociálního a spravedlivého státu. Stejně tak na komunální úrovni jsem nikdy příliš nedal na strany, nýbrž na lidi a proto jsem volil ODS, protože – alespoň u nás ve městě – nabízela lidi kvalitní. Lidi, kterým jsem věřil a kterým věřím i dnes. Jenže existující strany mě zklamali a to tak, že velice.

Koho volit?

Jako člověk středového smýšlení jsem před těmito volbami vážně netušil koho volit, ač k volbám chodím pravidelně od svých 18 let. Iluze o levici a spravedlivém státu ČSSD jsem ztratil již před dlouhou dobou, když se ukázalo, že ČSSD je zkorumpovaná pakáž (čest výjimkám), která si na posty dosazuje kamarády kamarádů. Lidi, kteří o daných oblastech, v nichž mají působit, vědí často kulové, a přesto zde jsou a pobírají veřejné peníze za své neefektivní řízení. ODS ztratila svoji pozici autentické pravicové strany. Zpronevěřila se svému programu a za ty roky se na ní nabalilo toliko prospěchářů a kmotrů, že se pro mě stala (tedy alespoň na té parlamentní úrovni) rovněž stranou nevolitelnou. O KSČM bych nikdy neuvažoval, ač je v mém okolí volila spousta lidí jen tak z trucu a na protest proti stávajícím stranám. Možná jsou dnes jiní, možná jsou reformovaní (alespoň to o sobě tvrdí), ale já jim prostě nevěřím, protože jejich program je čistou utopií, která by mohla fungovat snad jen ve společnosti, kde by nebyl jediný antikomunista. Jakmile by zde totiž byl někdo s jiným pohledem na věc, musel by jej někdo z „rudých bratrů“ „převychovat“ silou. A jsme zpět u represí a procesů a… Zkrátka komunisty ne!

Ze středových stran jsou jakž takž přijatelní Zelení (ale po tom jak se předvedli při své minulé parlamentní účasti, bych je nevolil), nebo KDU-ČSL, o jejímž úspěchu se ale dalo pochybovat a která navíc nikdy nebyla tak silná, aby něco skutečně dokázala. Vždy spíše „posluhovala“ těm co zrovna vládli. U TOPky mi je sice celkem sympatický „knížepán“, nicméně ta strana celkově mi nesedne a je pro mě možná už až příliš pravicová a nesociální.

Takže koho? Úsvit? No promiňte, ale při vší úctě k Tomiovi se domnívám, že ten umí krásně mluvit o všem, aniž by tomu ale často i skutečně rozuměl. Mnozí mi také doporučovali Svobodné, ale jejich šance byly malé a navíc, jestliže je pro mě moc doprava TOP09, tak co teprve Svobodní (byť některé jejich teze se mi líbí).

„Babišovci“

Při tom všem bádání koho volit jsem se tedy nakonec dostal k hnutí ANO 2011. Zprvu jsem jej ani moc neregistroval. Občas jsem někde zaslechl cosi o nějakém miliardáři Babišovi, co má všechno koupené, atd. Teprve později jsem se blíže dostal k určitým tezím hnutí, stejně tak jako k veřejným vystoupením pana Babiše a začal jsem si říkat, že na tom co proklamují a propagují je mnoho pravdy. Po bližším seznámení se s programem jsem usoudil, že právě ANO bude ta strana, respektive hnutí, které budu v letošních volbách volit. A zatím si myslím, že jsem udělal dobře, protože se dosud chovají jinak, než dříve zavedené strany.

Zda mám jisté pochybnosti? Ale jistě. Kdybych je neměl, tak bych mohl jen sedět v hospodě, nadávat a nekriticky přijímat cizí názory a teze. Je mi jasné, že ANO je v jistém smyslu kontroverzní hnutí a stejně tak kontroverzní je jeho předseda Andrej Babiš. Minimálně tyto kontroverze u jisté části společnosti vyvolává. Poučen neblahými konci Věcí veřejných vím, že se teprve průběhem času ukáže, zda je ANO životaschopné a zda dokáže naplnit alespoň část ze svých tezí a proklamací. Vím ale také, že strana, respektive hnutí, není jen jeden člověk. ANO není jen Babiš. Není to ani Stropnický, či Jourová. ANO je síla, která strhla k akci velké množství lidí, kteří se dříve o politiku více nezajímali. ANO je síla, která dala lidem alespoň část nové naděje, že může být lépe. Přirovnal bych toto hnutí k Občanskému fóru, blahé paměti. Možná stejně tak jako OF bude muset později i ANO vykrystalizovat. Možná jej čeká dělení a vnitřní spory. To se ostatně u hnutí, které není jasně napravo, či nalevo dá očekávat. Otázkou je, zda se v tomto hnutí najdou lidé, kteří budou stále stát za původním programem.

Budoucnost hnutí…

Všem musí být jasné, že nyní, když je ANO tak říkajíc „na koni“ se k němu bude snažit „přifařit“ obrovská spousta prospěchářů. Profesionálních funkcionářů a lidí, kteří vycítí funkce a možnost osobního prospěchu. Lidí, kterým o nějaký program vůbec nejde, a kteří se za slova programu budou snažit schovat své vlastní zájmy. Je proto dobře, že si ANO v současné době ty stovky a tisíce nových zájemců o vstup „lustruje“, před tím, než je jim vstup umožněn. Je ale jasné, že i tak se do hnutí dostane spousta prospěchářů, s nimiž se bude třeba vyrovnat nějakým způsobem až za běhu a kteří při svém odhalení neudělají hnutí zrovna nejlepší pověst. Jenže soudit kvůli tomu právě ANO by bylo laciné. Toto postihlo a postihuje každou stranu a některé (jako třeba ODS) až do té míry, že je tam takových lidí nadpoloviční většina. To bych tedy ANO nepřál. Ale jak se říká, hin sa ukáže…

Proč tam lezeš Přemku?

OK, fandil jsem ANO, volil jsem ANO, ale vlastně jsem neměl záměr se nějak přímo aktivně zúčastnit, dokud mě neoslovil místní člen a současně kolega z práce s tím, že bychom mohli založit místní „buňku“ v našem městě a společně pak usilovat třeba o nějaký úspěch v komunálních volbách příští rok. Chtěl jsem tomu dát čas, počkat, jak se ANO ukáže v parlamentu a zda dostojí svým závazkům. Ale pak jsem si řekl, OK, půjdu do toho – odejít lze vždy. Proč se tedy v tuhle chvíli hlásím do ANO jako nový člen?

Nemám ambice sedět ve funkcích. Ba co víc – vím, že bych případnou účastí v zastupitelstvu tak říkajíc přišel o „kšeft“, protože zasedání zastupitelstva chodím již pár let natáčet, což by jaksi nešlo, kdybych seděl v zastupitelské lavici :). Je ale faktem, že se mi spousta věcí schvalovaných v současném levicovém vedení města nelíbí, nebo nepozdává. Mám obavu, že vzhledem k náladám ve společnosti a výsledku parlamentních voleb v našem městě, se po příštích komunálních volbách do vedení města nedostane žádná pravicová strana a město si tak opět rozdělí jen levicová ČSSD, KSČM a stejně tak levicoví a neprůhlední tzv. Nezávislí. ANO není čistě pravicovou stranou, ale má jediná reálnou šanci uspět a nějakou tu vyváženost a pravicové myšlenky do města opět přinést. A ostatně jak jsem řekl na začátku – komunální politika není primárně o stranách, ale o lidech a zde mají právě středové strany šanci něco skutečně prosadit, dokážou-li se na věcech shodnout tu napravo, tu nalevo – ve prospěch občanů a ne stranických sekretariátů.

Já, politik?!

Možná mě politika zklame. Možná odejdu s pocitem, že jsem si jen přidělal starosti, problémy, nadělal nepřátele a stejně nic nezměnil. To je možné. Ale alespoň to zkusím. Ono totiž nadávat na poměry a tzv. „Ty nahoře“ je snadné, ale pokud se do reálné politiky nezapojí skuteční lidé z občanské společnosti, budou „Ti nahoře“ stále jen ti prospěcháři, kmotři a profesionální funkcionáři, kterým nejde o lidi, ale jen a jen o sebe.

Můžeme to změnit?

Musíme to změnit!

Přidejte se. Bude líp…

Komentáře

Sdílet článek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..