O stanovování cílů, plnění snů a šťastném životě…

Když tak poslouchám některé své novější i starší songy, nemohu se ubránit dojmu, že přes všechny různé problémy a potíže, které nutně přicházejí, je můj život velmi šťastný. A jsem za to neskonale vděčný Bohu, přírodě, osudu – ať už to nazýváme jakkoliv. Přemýšlím proč to tak je a proč i když mám někdy pocit, že se nedaří a že věci nejsou přesně tak, jak bych chtěl, tak celkově vzato žiji velmi příjemný život.

Předně je třeba říci, že za to vděčím lidem kolem sebe. Rodině, přátelům. Lidem, bez jejichž pomoci bych byl ničím. A za to vám všem děkuji. Druhý důvod pak spatřuji v tom, že se mi daří naplňovat cíle a sny.

Už je to pár let, kdy jsem zavrhl život ve věčné opozici proti všem a všemu. Život, kdy jsem nic než své „principy“ neuznával. Pravda, mnohé z toho ve mně je dodnes a i za to jsem vděčný, ale nejsem už prostě tak radikální, či fundamentální jako jsem býval v době studií. Naučil jsem se, že i když s lidmi nemusíte souhlasit, i když vám jejich názory můžou připadat cizí a chování děsné, že i přesto se s nimi můžete shodnout v něčem jiném, i přesto se s nimi můžete pobavit a zasmát, byť byste třeba nechtěli žít jejich životním stylem. Takže krokem číslo jedna ke šťastnějšímu životu je větší tolerance a ochota přijít do kontaktu s lidmi.

Ovšem pozor – pokud lidé nebudou opatrní (a zvláště pak mladí lidé) mohla by je špatná společnost velmi rychle zkazit. Člověk už tak nějak musí být pevný ve svých názorech a postojích, v jistém ohledu alespoň částečně vnitřně vyzrálý, aby dokázal tolerovat, ale ne nekriticky přijímat. Pokud se tedy necháte snadno přesvědčit k tomu, či onomu, raději se vystříhejte společnosti, která by pro vás mohla mít katastrofální následky a držte se jen slušných lidí ;). I proto jsem vděčný za svůj dřívější názorový fundamentalismus, díky kterému jsem měl stanovena jistá „pravidla“ pro dobré a zlé. Jen jsem později zjistil, že ta hranice mezi dobrem a zlem není zdaleka tak ostrá a že svět není prostě tak černobílý jak se mi zdál dříve.

Naučil jsem se to, co sám neustále zdůrazňuji i zde na blogu – radovat se z maličkostí. Umět si užít pokud možno každý den. Mít radost že svítí slunce, že zpívají ptáci, že mohu dýchat čerstvý vzduch, že mám střechu nad hlavou, že slyším pěknou písničku, že vidím krásnou krajinu, či pohlednou dívku, atd. Nic z toho není samozřejmé a mnozí lidé na světě nemají ani tyto základní věci. Na to je třeba pamatovat, a proto je třeba být vděčný a šťastný za každý další den, kdy se nám tohoto všeho dostává. Nemusí to být jednou provždy…

Člověk musí vědět, co mu přináší radost a tím se pokud možno obklopit. Na to myslet a využít každou příležitost tohoto stavu dosáhnout. Sám moc dobře vím jak jiný je den, kdy se cítíte šťastně a radostně oproti dnům, kdy se cítíte naštvaně na lidi kolem sebe, na sebe, na svět kolem.

V tom prvním případě se vše okolo vás daří, a i když něco nevyjde přesně dle představ, radost vám to zkazit nemůže. V druhém případě je tomu právě naopak. Nedaří se nic a jen se dostáváte do větší a větší deprese. Jakmile zpozorujete, že jste v tomto stavu, snažte se to změnit. Myslete na pozitivní, na to nač se těšíte. Pusťte si oblíbenou písničku, na chvilku se někam ukliďte a uklidněte se. Nic se neděje – svět pět minut počká. Až ty dveře otevřete – s čistou myslí – svět už bude jiný. Veselejší…

Nevím, nakolik mají pravdu různé svépomocné nauky, či filmy (např. Tajemství) a zda si opravdu pozitivní myslí dokážeme „přitáhnout“ co chceme. Myslím, že je to daleko složitější. Nicméně faktem je, že to i přesto, alespoň zčásti, funguje. Opravdu to nač myslíme a nač se soustředíme do svých životů zveme. Když se totiž dívám zpět, zjišťuji, že prakticky vše co jsem dříve chtěl a po čem jsem toužil se mi v nějaké formě dříve, či později vyplnilo. Někdy to trvalo pár měsíců, někdy i několik let, ale stalo se to, co jsem nosil ve své mysli.

Pamatuji doby, kdy jsem byl ještě dospívající dítě a kdy jsem moc toužil po nějakém PDA (Pro mladší ročníky – Osobní digitální asistent – obdoba dnešních smartphonů, jen se z toho obvykle nedalo volat ;)). V té době pro mě nedostupné, drahé a vlastně i prakticky bez využití. Jenže uteklo pár let a já čistě náhodou narazil na výhodnou koupi Motoroly MPx200 – mobilního telefonu s Windows Mobile a jeden z prvních smarphonů. Koupil jsem jej a od té doby už používám jen smartphony. Sen o PDA se mi tak splnil.

Pamatuji, kterak jsem v mládí poslouchal svoji oblíbenou taneční muziku let devadesátých a říkal si, jaké by to asi bylo taky takovou hudbu tvořit a hrát. Uteklo pár let a díky kamarádovy Ottovi (alias DJ.Magicovi) jsem se měl příležitost k tvorbě vlastní hudby dostat. A od té doby jsem již nepřestal. Vytrval jsem a tvořím dodnes. Možná nejsem slavnou hvězdou a neobjíždím podia (kdo ví, co přinese čas ;)), ale svůj sen jsem si splnil a plním.

Nestanovuji si žádné velké cíle a nestanovuji si jich mnoho. Na každý rok jeden dva primární cíle. Na ty myslím, těch se snažím dosáhnout a obvykle se vždy najdou prostředky a čas, jak jich dosáhnout. Nejsem tak bohatý, abych si mohl koupit cokoliv, nač si pomyslím. Ale stanovím-li si danou věc jako cíl, obvykle ji do několika měsíců získám. Během toho času na cestě za cílem se najdou zdroje financování, lidé, prostředky, příležitosti jak cíle dosáhnout. Bylo tomu tak kupříkladu se všemi mými fotoaparáty a telefony. V loni jsem si stanovil koupi Lumie 1020 – před vánoci byla moje. Letos jsem se zaměřil na zlepšení kondice a shození pár kil. Cílem je do září shodit aspoň deset kilo a trochu posílit. Nic velkého. Na konci ledna jsem koupil posilovací stroj a denně cvičím. Věřím, že cíl se dostaví. A třeba i dřív, než v září.

Vše je to zkrátka o myšlence, jejím zacílení a zaměření se na ni, o víře, že cíle dosáhnete a vděčnosti za každý malý pokrok na své cestě. (To mi připomíná můj oblíbený výrok ze skvělého českého filmu Akumulátor 1„Všechno je jen slovo a myšlenka…“).

Vše nepřijde hned a tehdy, kdy byste si přáli, ale podívejte se zpět a zjistíte kolik věcí se vám podařilo dosáhnout a splnit. Kolik zdánlivě maličkých a všedních věcí, které pro vás ale něco znamenají a které vám přináší radost.

Život je plný radosti – je všude kolem nás. Jen to chce ji vidět. Snadno ji přehlédnete, když budete sledovat jen zprávy plné všeho zla, které se kolem nás děje a nezachrání vás od toho ani zvířátko na konci a levné recepty Ládi Hrušky :). Zlo kolem nás je přirozenou součástí života, ale proč mu vlastně věnujeme zvýšenou pozornost a soustředění? Sami si tak zapleveluje život vším tím zlým a nezůstává už v nás prostor pro to dobré. Proto, co halasně nekřičí z televizních obrazovek a novinových titulků, ale je zde přítomno neustále.

Pokora, víra a vděčnost je cesta ke šťastnějšímu a plnějšímu životu. Všímejte si toho dobrého kolem sebe a zlému nevěnujte zbytečně pozornosti. Když dostanete příležitost, když se vám otevírá příležitost k nějakému zážitku, či zkušenosti, nepromrhejte tu šanci. Sám jsem takto dříve promrhal spousty příležitostí jen pro svoji pohodlnost, lenost a strach z neznámého. Možná by byl můj život dnes dál, kdo ví?. Nicméně nikdy není pozdě začít. Využijte možností, které vám život nabízí. Nepromrhejte jej. Máte jen jeden život a čas se krátí.

PS: Ať už si o raperovi Rytmusovi myslíte cokoliv, tak si poslechněte tento text, neboť myslím, že dobře sedí k tématu článku ;).

Komentáře

Sdílet článek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *