Obyčejný týden neobyčejného blogera

Začal s tím Pe3ček, pokračovala Verča a nyní se přidávám i já. V tomto článku bych vás tedy, podobně jako zmínění předřečníci, rád seznámil se svým běžným týdnem. A na paškál" si vezmu pro příklad třeba ten právě aktuální. Oproti svým předřečníkům mám ovšem školu už nějaký ten pátek za sebou, takže týden je poměrně rutinní záležitostí…

Od října pracuji ve směnném provozu, tj. střídám v zaměstnání tzv. krátké a dlouhé týdny. Např. tento týden jsem v práci byl jen ve středu a čtvrtek, ovšem příští týden budu mít naopak pouze středu a čtvrtek volné. Vezměme to ale pěkně po pořádku a tak trochu také s nadsázkou.

Pondělí

Po třech pracovních dnech mám konečně volný den, takže si užívám možnosti nemuset vstávat. Mám sice nařízeno buzení mobilem na devátou hodinu, ovšem obvykle je stejně ignoruji a spím klidně až do jedenácti, či dvanácti hodin. Když se po probuzení a dalším povalování a protahování v posteli, konečně rozhodnu vstát, zamířím si to obvykle nejprve k ledničce pro nějaký ten jogurt. Zapnu si ČT24 a podívám se na nejnovější zprávy. Někdy mám ale pocit, že už se tam pátý den po sobě doslýchám stále to samé – asi se nic nového neděje a tak je třeba každou kauzu proprat" až do zblbnutí".

Po hodince strávené u televize se konečně vydávám trochu opláchnout a převléknout. No, musím se přiznat, že když je venku šedivo, zima a není co na práci, tak to s tím převlékáním nikam neženu, takže to pyžamo ze sebe někdy dostanu spíše až pozdě odpoledne :).

Po zprávách a polední snídani, si jdu sednout k počítači. V RSS čtečce na mě čeká již mnoho nových zajímavostí, článků z mých oblíbených e-zinů a rovněž posty mých oblíbených blogerů. Je tedy třeba číst, číst, reagovat, číst, přispět do diskuse, číst, atd. Než se dostanu na konec – už je RSS čtečka opět z poloviny plná – někdy to vážně není jednoduché, takže díky za blogery, kteří nepublikují každý den :). Je ovšem čas na pozdě odpolední oběd.

Po obědě se vracím k PC a pokračuji podle nálady – mohu dále číst, pustit si nějaký film, poslechnout si nějakou muziku, napsat článek na blog, věnovat se vlastní hudební tvorbě – záleží na náladě.

Musím k zákaznici. Minulý týden ve čtvrtek mi kamarád Standa dohodil kšeftík" na správu jednoho PC a já slíbil, že se ještě v pondělí zastavím. Nakonec jsou z toho asi tři hodiny práce, ovšem pro mě je správa Windows koníčkem a když jsem si ještě mohl zajímavě popovídat s chytrou učitelkou, tak proč ne – je to relax.

Vracím se domů a usedám k počítači. Po chvilce si uvědomuji, že už je vlastně noc. A já opět čtu, bloguji, skládám, poslouchám, sleduji, atd.

No ne že bych nikdy nic jiného nedělal – jasně, občas je třeba přiložit do kotle, je potřeba oběhnout a nakrmit naše domácí zvířectvo, odházet sníh, atd. – zkrátka věnovat se nějaké té práci (když už není zbytí…). V létě to bude horší – práce bude víc :).

Jsou dvě hodiny ráno a tak si říkám, že bych mohl jít spát. Ostatně na druhý den mám naplánován výlet do Sokolova.

Úterý

Ráno mi sice opravdu zvonil budík v půl sedmé, ale co – autobus v 8:40 prostě nestihnu – s tím se musím smířit. Vstávám tedy v devět hodin a mám co dělat, abych stihl vlak v půl jedenácté. Jedu na cestu, takže dnes věnuji svému zevnějšku přeci jen trochu více času – oholit se, navonět se, nakrémovat, upravit vlasy, přemalovat kruhy pod očima make-upem :). A mohu do světa… Na rychlo balím notebook do batohu a pospíchám na vlak. Naštěstí dobíhám včas, takže mé cestě nic nebrání.

Po příjezdu do Sokolova si to namířím rovnou do školy za Standou. Naposledy jsem jej viděl někdy před svátky. No nebudu se tajit tím, že se těším i na to, až ve škole omrknu" nějaké ty pěkné studentky. No sem tam se mezi těmi zmalovanými hybridami" ještě nějaká ukáže :). Posedíme, dáme řeč o nejnovějších počítačových problémech a po hodině se společně vydáváme posedět do restaurace Falknov, kde potkáváme další kamarádku. Sedíme, bavíme se a čas rychle utíká. Ve dvě hodiny se pomalu loučíme, ale neopomeneme si ještě zajít pro vynikající Lukášův kebab o dvě uličky dál.

Poté, co jsem se rozloučil se Standou si to namířím ke Klášteru. Na točeného Permona už jsem se těšil. Vyndavám notebook a začínám dopisovat článek o důvodech, které mě vedou k přesvědčení, že vypínat ve Windows Vista UAC, opravdu není nejlepší nápad. Čekám na kolegu" Štůra, který přichází z práce asi o půl hodiny později. Příjemně mě překvapuje, že v restauraci vidím též půvabnou servírku Kačenku, kterou jsem zde viděl naposledy snad před rokem.

Se Štůrem sedíme a povídáme asi do půl sedmé večer. No, slovo povídáme bych měl napsat spíše do uvozovek, protože naše posezení připomíná spíše sraz bláznivých ajťáků, kdy já čučím" do notebooku a stahuji aktualizace přes, v restauraci dostupné, wi-fi připojení, zatímco Štůr hraje mobilní hry, přičemž občas oba proneseme nějakou tu pitominu".

Je to špatné – padá síť(!) – a tak je třeba změnit lokál :). Nebyl bych to já, abych se při placení neblýskl" nějakou tou korunou navíc a tak útratu 396Kč dorovnávám na 420Kč. Kačenku to vyvádí z míry a vrací mi na moji pětisetkorunu 130Kč. Po chvíli mi dochází, že to opravdu nebude zcela správně a tak vracím Kačence stokorunu (jsem prostě poctivec), aniž bych si uvědomil, že mi ji má Kačenka vyměnit za padesátikorunu. To si neuvědomuje ani ona (a já až po odchodu z restaurace), takže zjišťuji, že jsem jí nakonec namísto 24Kč navíc nechal rovných 74Kč. Škoda, že jsem zrovna v peněžence žádnou volnou padesátikorunu neměl – mohl jsem vrátit rovnou tu. Nu ale což – peníze sem, peníze tam. Příště dám zkrátka o něco méně a ono se to dorovná…

Se Štůrem přecházíme do restaurace Koruna. Připojení tu funguje stabilně a je třeba ještě stáhnout nějakou tu aktualizaci. Cože?! Opravdu má tahle záp
lata na NET Framework rovných 284MB?! No už to tak vypadá. Tohle už v hospůdce nestáhnu a budu si muset počkat na doma. V půl deváté tedy opouštíme Sokolov a vydáváme se domů.

Doma mě samozřejmě zajímá ona záplata. Stahuji, instaluji a ouha – disk C v mém netbooku je pro rozbalení a instalaci této pitomosti příliš malý. Čistím tedy disk, odinstalovávám další software, jen abych sem tuhle podivnost mohl nainstalovat. Nakonec se mi to po dvou hodinách daří…

V rychlosti omrknu novinky. RSS je samozřejmě plná. V rychlosti projdu to nejdůležitější a některé stránky si otevírám pro přečtení do záložek na později. Už opravdu nemám sílu to vše číst. Pouštím si komedii Božský Bruce a pak – cca. v půl třetí ráno jdu spát.

Středa

Moc jsem se nevyspal. Ve čtvrt na pět mi zvoní mobil, že by bylo vhodné vstávat. Úspěšně jej ignoruji, neboť vím, že mi slouží jen jako předznamenání toho skutečného buzení v půl páté. Horší je, že tentokráte jsem s úspěchem ignoroval i druhé buzení a tak jsem se probudil přibližně o hodinu později. V pět hodin a dvacet jedna minut jsem vyletěl z postele jako blesk a po čtvrt hodině jsem byl na ulici. Normálně totiž odcházím do práce po čtvrt na šest a cesta mi trvá tak půl hodiny. Dnes musím utíkat. Nakonec se ale daří a já svojí cestu zkracuji na dvacet minut – ovšem za cenu běhu ve zmrzlém ránu a dýchání ledového vzduchu na plné plíce. No jestli z tohoto nebudu mít chřipku… V práci jsem ale s úderem šesté, tedy akorát na čas.

V práci to jde. Je legrace, rozumíme si. Tak jako obvykle se častujeme hláškami z oblíbených filmů jako jsou Slunce, seno, Dědictví, Scary Movie a podobně. Těch dvanáct hodin tak ubíhá celkem rychle, byť dnes mě od únavy neodvrátí ani mé každodenní pracovní životabudiče v podobě energy drinků a guaranových tabletek. Mám ale radost, že se dnes potkávám např. se sympatickou kolegyní Věrkou ;).

Večer přicházím domů, sundám ze sebe věci a padám do postele u televize. Na dvě hodiny upadám do spánku. Probouzím se ovšem relativně svěží. Opláchnu se a namířím si to k počítači. Další zásoba novinek a článků. Ještě štěstí, že jsem něco stačil přečíst již v práci na mobilu během chvil volna. Opravdu ale nemám sílu číst vše. Otevírám tedy další záložky na později a pouštím si komedii Božský Evan. Je půl druhé ráno (má obvyklá doba) a já jdu spát…

Čtvrtek

Dnes jsem se probudil po druhém buzení správně. Měl jsem tedy ještě čas si udělat snídani v podobě oblíbených kukuřičných lupínků. V pět dvacet odcházím do práce, kam přicházím o půl hodiny později. Dnes nás čeká perný den – nebo minimálně dopoledne. Až odpoledne si mohu trochu oddechnout a přečíst si pár novinek na webu ze svého mobilu. Z kolegou Markem si pak už celé odpoledne jen zpíváme – práce tak jde rychle od ruky. Já osobně jsem specialista" zejména na šlágry Karla Gotta, zatímco Marek na lidovky. Dohromady nám to pěkně ladí.

Je večer a jde se domů. Tento týden tím práce končí. Už za tři dny mi ale začíná týden pěti dvanáctihodinových směn. Uf, no ještě že teď mě čekají tři dny volna.

Doma si ustelu u televize, trochu usínám, ale vůně smažáčku k večeři mě vytahuje z postele ven. Po dlouhé době jsem se zase jednou podíval na Ordinaci. Usedám k počítači a říkám si, že bych už konečně mohl napsat tento článek, ať nemusí Pe3ček dlouho čekat na reakci. Je po půlnoci a já přemýšlím, že si ještě pustím nějaký film. Asi to udělám – zítra mohu spát klidně do dvanácti.

Pátek a víkend

Co budu dělat dnes ještě v době psaní tohoto článku nemohu vědět stoprocentně. Standa mě zval do Habartova, ale domlouvali jsme se, že to o čtrnáct dnů odložíme a pak rovnou oslavíme moje narozeniny. Zřejmě se vypravím do města a možná navštívím Štůra a půjdu mu namontovat novou grafickou kartu, ale možná i to odložím až na sobotu (či neurčito :)). Už teď ale vím, že víkend se bude velmi blížit pondělku, tak jak jsem jej popsal o pár řádek výše, tj. třem dnům stráveným u počítače čtením, psaním, posloucháním a sledováním. V poslední době opět nějak nestíhám, ale rád už bych se také vrátil k seriálu Best Of 90’s. Pokud bude nálada, tak možná něco sepíšu. Ale mám ještě stříhat nějaké video… No uvidím, jak to vybalancuji.

No a to je vlastně vše. Zkrátka takový obyčejný všední Přemkův týden. Jestli je něčím zajímavý pro ostatní to netuším, ale já mám svůj týden plný drobných radostí. Je přece třeba radovat se z maličkostí ;).

Komentáře

Sdílet článek

2 komentáře u „Obyčejný týden neobyčejného blogera

  1. Petr \"Pe3ček\" Loukota

    Také děkuji, Přemku, za sepsání svého běžného týdne. I ty, jak se tak dívám, jej máš vskutku pestrý a nabitý. ;-)Aktualizace NET framework se mi stahuje a instaluje právě teď, když čtu a komentuji tento článek. Jinak také díky za místo v tvojí RSS čtečce, no a předem také vše nejlepší k těm tvým brzkým narozeninám! Ať je hezky oslavíte. ;-)

  2. Přemek V.

    Týden zaměstnanceNení zač. To víš – běžný týden zaměstnance, tj. obvykle střídání práce a volna po práci, kdy by člověk chtěl stihnout mnoho věcí, ale není na ně čas, síla, ani nálada :). Tedy alespoň u mě to tak zatím vypadá.No a co se narozenin týká, tak raději si nepřeji nic – kdo ví co se zase může během těch dalších dvou týdnů přihodit…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..