Třídní sraz po deseti letech…

Možná se to člověku ani nezdá, ale ono už skutečně uteklo deset let od té doby, kdy jsme opouštěli bránu naší základní školy naposledy. Pamatuji si to téměř jako dnes a vybavuji si spousty a spousty zážitků z doby mé školní docházky – spolužáky, spolužačky, učitele a události, které jsme prožily.

Bylo toho hodně. Za ta léta, kdy jsme chodili do školy byli naše třídy několikrát pomíchány a osudy jednotlivců v nich rozděleny. Tak se stalo, když se vyčlenila třetí třída C, do níž se převedlo několikero žáků z tříd A a B a stejně tak i tehdy, když se slučovali dvě naše místní školy (pravda – stojí proti sobě přes ulici, tak je to tak asi lepší :).

Uběhlo deset let, během nichž se někteří z nás vůbec neviděli. Deset let, v nichž každý žil ten svůj život, prožil si léta na dalších školách, nástup do zaměstnání, atd. Deset let, během nichž se z některých z nás staly matky a otcové budoucích školáků. No a nyní, po deseti letech konečně tak nějak sám dozrál čas na první třídní sraz.

Navzdory tomu, že na spoustu lidí jsem už dávno neměl kontakty, tak se nás sešlo celkem dost – 14 – a je vidět, že informace kolují cestami nevyzpytatelnými a dostanou se na ta správná místa a většinou i včas. Ještě štěstí, že dnes už existuje něco, jako je internet a služby webových portálů, jako jsou kupříkladu Spolužáci.cz na Seznamu. Přeci jen, tohle přenos informací značně urychluje, byť ne každý má doma počítač, nebo internet.

Začátek srazu jsem naplánoval na šestnáctou hodinu v místní restauraci Slunečnice, s tím, že někteří budou chodit postupně, jak budou moci. No a jak už jsem psal – lidé dorazili. Když jsme přišli my – já, kolega Magic, vlastním jménem Otto, a bývalý spolužák Roman, tak už byli přítomni Filip, Mirka, Jana a David. No a postupně dorazili Láďa, Honza, Michal, Petra, Jana (2), Monika a Péťa. Sedělo se, povídalo, pilo i jedlo a o humor nebyla nouze. Zavzpomínali jsme dob před deseti lety a povykládali něco málo o tom, co jsme za ta léta prožili. Někteří z nás museli zase letět", ale byli jsme rádi, že jsme se s nimi mohli alespoň vidět.

Později večer jsme se pak přesunuli do další místní restaurace Koruna, přesněji na diskárnu", no a tam už zábava vydržela na několik dalších hodin. V mírně podroušeném stavu, jsme se shluky do menších skupin a povídalo se dál. Největší zážitek jsme ale nakonec měli s Romanem, který to s pitím trochu přepísknul", takže jsme jej nakonec s Ottou museli dovést domů. A že to dalo přesvědčování, aby s námi šel :). Škoda, že si z toho sám Roman už moc nepamatuje, protože ta poslední hodinka byla vážně rozjetá" a zábavná. No ale snad mu něco připomene videozáznam a fotografie, které jsme během srazu pořídili. Byť to nejlepší tam samozřejmě není, protože nebylo, kdo by zrovna natáčel :).

Celkově myslím, že sraz se vydařil a jsem rád, že jsme se opět po takové době sešli v takovémto počtu. Doufám, že na další sraz nebudeme muset čekat dalších deset let, ale že teď, když už jsme se sešli jednou, se z toho stane třeba každoroční tradice, podobně, jako to funguje v mé třídě z nástavbového studia…

Tak tedy přátelé a kamarádi – hodně štěstí vám všem, ať se daří a v životě vás potkává jen to lepší. Těším se s vámi na viděnou opět příště.

Komentáře

Sdílet článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..