Na sobotním třídním srazu mě spolužák Patrik požádal, zda bych mu z jím nafocených snímků nezpracoval DVD. Souhlasil jsem a tak jsem si na konci srazu vzal od Patrika jeho 1GB SD kartu téměř plnou snímků a hned včera večer jsem se pustil do jejich zpracovávání. Jasně, mohl bych to za dvacet minut sfouknout ze stolu a mít hotové DVD, ovšem to není můj styl ;-).
A tak jsem na tom pracoval až do čtyř hodin do nedělního rána a poté co jsem se ráno vzbudil jsem pokračoval v práci ještě asi další tři a půl hodiny. Říkám si totiž, když už, tak už a tedy jsem všechny fotografie nejprve prohlédl, opravil případné chybičky, jako např. redukce červených očí na snímcích, fotografie tématicky seřadil, upravil animaci každé jednotlivé fotografie, vybral vhodnou doprovodnou hudbu, tak aby ladila k tématu snímků, atd. Pak už tedy zbývá jen vyrenderovat filmečky a zpracovat z nich DVD s pěkným animovaným menu. Je fakt, že časově to dá trochu zabrat, ale výsledek pak stojí zato a nedá se srovnat s tím, kdybych fotografie jen tak vypálil na promítání… Výsledné DVD jsem tedy v pět odpoledne vypálil a před šestou jsem se vydal do Sokolova i s kolegou" Štůrem, alias DJ.Magicem, který tam pracuje a měl od dvaadvacáté hodiny noční směnu.
Vzduch se venku ani nehnul a horko by se snad i dalo krájet, ale vidina toho, že neprší a v mé oblíbené restauraci má dnes směnu Růženka, mě lákala a tak jsme se se Štůrem skutečně vydali do hospůdky zchladit svá vyprahlá hrdla. Asi po tři čtvrtě hodině jsem napsal Patrikovi, ať přijde za námi, že mám pro něj to DVD a tak Patrik zanedlouho přišel a pak jsme si všichni i s Růženkou až skoro do tři čtvrtě na deset večer povídali, neboť jsme byli v celé restauraci prakticky jediní. A bylo to moc fajn povídání…
Když to Růženka před desátou zabalila, šli jsme ji ještě doprovodit za jejím přítelem, jelikož jsme všichni měli cestu stejným směrem. Štůr skončil v práci, Růženka u přítele a my s Patrikem na autobusovém nádraží, kde jsme si ještě povídali o proběhlém srazu a mezilidských vztazích až do doby než mi odjížděl autobus domů a o nedlouho později Patrikovi MHD. Nakonec jsme se domluvili, že pokud mi to zítra vyjde, tak se pokusím odpoledne, nebo alespoň opět takhle k večeru, přijet a ještě si to celé jednou pěkně zopakujeme a dáme u Růženky řeč.
Asi hodinku poté co jsem dojel domů mi psal Patrik, že DVD se mu moc líbí a že z nej má opravdu velkou radost. No a já mám radost, že práce kterou jsem si s DVD dal nebyla marná a podařilo se mi opět vytvořit něco, co není jen bezduchým sledem fotografií, ale živoucím příběhem plným emocí i nostalgie. Příběhem, který potěší. A tak to asi má být…