Cesta z města… (a zase zpět)

Jak jsem o tom psal už posledně – v neděli 18. srpna jsme se s kolegou Štůrem opět chystali zajít si do lesa a zkusit štěstí při hledání hub. Co myslíte – našli jsme něco a jak nakonec naše cesta dopadla? :-)

Do lesa jsme se vydali asi v deset hodin dopoledne. No dobrá – není to tedy nejčasnější termín pro sběr hub v lese, ale budiž. Tentokráte jsme šli schválně opačným směrem, než posledně a to do lesa hned za bydlištěm. Hned na kraji lesa jsme – krom prašivek – našli jednu houbu a prozradím už nyní, že až do našeho návratu domů to byla také houba poslední :-). Náš výlet byl ale zajímavý i bez hub.

Nejprve jsme se zastavili na místní pískovně, kde jsme se vyblbli jak kluci prvním stupněm základní školy povinní. Šplhali jsme nahoru a dolů, fotili se, dělali si legraci a byli rádi, že jsme se odněkud nezřítili a nezavalil nás písek. Tady jsme se zdrželi asi tak hodinu, možná i trochu déle. Pak jsme se konečně vydali na další cestu.

Na konci lesa teče pramen vody. A u toho pramene se válí buben z pračky… Tak nějak by mohla začínat ekologicko-aktivistická pohádka, kdyby to ovšem nebyla pravda. Pramen to býval pěkný, ale od těch dob co ho v dolní části zasypali se okolo něj hromadí jen haraburdí. Chtěl jsem si vyfotit ten malý zázrak přírody a buben jsem tedy odstrčil alespoň trochu dál, ale kde se vzalo tu se vzalo, stálo za námi auto a podivný chlapík se nás vyptával, co že tam děláme, kdo mu sahá na buben a že ho tam má on, potřebuje ho a hlavně na podzim. Diskutovat s podivným chlápkem v lese o potřebnosti bubnu z pračky u pramene se nám opravdu nechtělo a tak jsme šli raději opět o kuse cesty dál směrem na Odravu, kam jsme měli namířeno. Tam jsme ale nakonec nešli.

Za penzionem se cesta dělí ve dví – jedna pokračuje směrem Odrava a druhá odbočuje do asi kilometr vzdáleného Mostova. A právě po té jsme se dali. Poučen s předchozích výletů jsem si vzal nějaké ty drobné s sebou v naději, že se nám někde naskytne dobrá restaurace a Zámeček v Mostově byl pro asi dvouhodinové posezení jako stvořený. Studené pivo po náročné cestě opět nezklamalo :).

Bylo nějak okolo třetí hodiny, když jsme se rozhodli vydat se cestou domů. Vlastně jsme se stále ještě chtěli podívat i do Odravy, ale vracet se nám moc nechtělo. Když jsme v Mostově překročili můstek přes Ohři, ještě jsme netušili o kolik se nám tím cesta domů protáhne. Snad hnáni heslem kupředu soudruzi, zpátky ni krok" jsme se rozhodli nevracet a pokračovat v cestě na druhé straně řeky. Naši přibližnou pozici jsme znali a tak jsme věděli, že domů to není zase až tak daleko a že bude stačit někde přebrodit řeku zpět na druhou stranu, nebo najít nějakou lávku.

Ocitli jsme se poblíž Nebanic, když jsme se otočili a vydali se po silnici zpět směrem k domovu. Zátočina řeky nám však nedala a tak jsme znovu sešli do polí a šli podél břehu, hledajíce místo, kde bychom řeku mohli přebrodit. Obešli jsme Chotíkov a domov už byl za humny, ale místo, kde by se dalo přejít bez úhony fotografické výbavy, kterou jsme měli s sebou, jsme stále nenašli. Nezbylo tedy, než se s domovem opět rozloučit a pokračovat dál přes Liboc ještě tak asi tři kilometry, než jsme obešli město a dostali se k lávce, po níž jsme mohli suchou nohou řeku překročit zpět. A pak už jen zbývaly závěrečné kilometry od lávky zpět stejnou trasou opět k domovu – ovšem tentokráte po správném břehu řeky.

Vrátili jsme se asi v půl šesté odpoledne a pořádně utahaní, ale na druhou stranu musím říct, že výlet to byl parádní a podíval jsem se do míst, judy jsem se ještě nikdy nepohyboval. Mohu ale říci, že odmyslí-li si člověk ten občasný nepořádek, co lidé nadělají, tak je krajina v okolí našeho bydliště skutečně pěkná a inspirativní. Přesto ale platí staré dobré osvědčené pravdilo – všude dobře, doma nejlépe… ;-).

Komentáře

Sdílet článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..