Prosincová retrospektiva

Vlastně jsem si ani nemyslel, že by mě v prosinci a před Vánocemi mohlo potkat něco zajímavého – něco, co by trochu narušilo všední stereotyp chození do práce a odpoledního diskutování a čtení článků na internetu. Opak byl však pravdou a já zažil několik vydařených oslav a setkání, o něž bych se s vámi nyní rád v krátkosti podělil.

Narozeniny kolegyně Jarky

Všechno začalo ve čtvrtek 6. prosince, kdy mě a ostatní mé kolegy pozvala kolegyně Jarka na oslavu svých narozenin. Je taktem, že příliš se mi jít nechtělo – ostatně na podobné akce jsem nikdy příliš nechodil. Ale nakonec jsem o tom začal uvažovat a v pátek 7. prosince, kdy měla oslava proběhnout, jsem si řekl, že půjdu. A myslím, že se mi rozhodnutí vyplatilo.

Do místní restaurace Kašna jsem dorazil krátce po ostatních. Pilo se pivko a fernet, povídalo o všem možném a byla zábava až do večera, kdy jsme se vydali ještě do restaurace El-Paso, kde jsme seděli, tancovali a bavili se až do půl třetí do rána, kdy jsem zbyl už jen já a Jarka se svými dvěma kamarádkami. Bylo kolem třetí hodiny, když jsem se mírně nadlehčeným krokem :) vrátil domů.

Setkání s Patrikem

Hned následující čtvrtek – 13. prosince jsem se po práci vydal do Sokolova. Hlavní motivace, která mě sem vedla, byl nákup vánočních dárků, neboť jsem skoro nic a pro nikoho neměl. Domluvili jsme se tedy s kolegou" Štůrem, že se sejdeme až skončí i on v práci, a společně projdeme pár obchůdků a nějaké ty maličkosti, které potěší, nakoupíme. Jak bylo domluveno, tak se i stalo. Za necelé tři hodiny jsme měli batohy plné dárků a tak zbývalo jediné – návštěva a posezení U Kláštera :).

Je to již nějaký ten pátek, co jsem se znovu kontaktoval se svým spolužákem Patrikem, s nímž jsme se domlouvali na tom, že by nebylo od věci se opět sejít, posedět u pivka a dát řeč o životě. Když jsem byl v Sokolově naposledy, tak to bohužel nevyšlo, poněvadž Patrik byl v práci, ale tentokráte jsme se již předem domlouvali přes internet a tak jsem věděl, že Patrik mít čas bude. Stačila tedy jediná sms a v šest hodin jsme se já a Štůr s Patrikem U Kláštera skutečně sešli.

Musím podotknout, že setkání to bylo skutečně vydařené a já osobně s Patrikem vždy rád posedím, protože k sobě máme v mnoha ohledech názorově blízko a díváme se na věci podobnýma očima. Probrali jsme technologický vývoj za posledních deset let, změny v povaze dětí v době našeho dětství a dnes a mnoho jiného. Od Kláštera jsme odcházeli ve čtvrt na jedenáct večer a se Štůrem jsme jen tak tak stihli autobus domů, ale s Patrikem jsme se domluvili, že pokud to vyjde, mohli bychom se ještě do vánoc jednou sejít…

Vánoční besídka

Hlavní party" tohoto období ale měla teprve přijít a to hned o den později – v pátek 14. prosince. Ten den se konala Vánoční besídka. To je každoroční setkání zaměstnanců sociálního zařízení v němž pracuji. Já vlastně na tyhle oslavy nikdy nechodil, i když jsem každý rok přemýšlel, že bych tam zajít mohl, jenže nakonec jsem si vždycky řekl, že to nemám zapotřebí. Jenže letošní rok byl tak trochu jiný – bohatý na různé srazy, svatby, setkání a oslavy všeho druhu. A tak jsem si nakonec řekl, že proč vlastně ne a na besídku se vydal – zvláště, když se měla alespoň na chvíli dostavit i naše bývalá kolegyně Jana, která odešla letos na jaře do důchodu. Do Koruny, kde se besídka konala jsem dorazil, s asi hodinovým zpožděním, po osmnácté hodině. S sebou jsem si nesl tři svá CD Radicalism: The Synthronic Album, která jsem si doma před odchodem ještě narychlo připravil – člověk nikdy neví, kde se ukáže nějaká příležitost je prezentovat :).

Během první hodiny se toho příliš nedělo. Každý si všímal jen svých kolegů, prohodilo se pár slov a popíjelo se pivko. Jelikož po novém roce od nás odchází ošetřovatelka Lada a další – Marcela – oslavila své třicáté narozeniny, bylo na večer připraveno překvapení – striptýzové vystoupení měl připraveno kolega Giňa a mezi přítomnými (většinou ženy) slavilo značné úspěchy :). Jelikož Giňa už předem říkal ať přijdu, že bude legrace, tak jsem si řekl, proč tu legraci nějak nepopohnat a tak když nám z připravených CD hrál DJ.Tiësto, šel jsem na parket si zatancovat právě s Giňou a trochu tak rozvířit zábavu. Svoji mikinu jsem odhodil v dál a chudák Giňa nevěděl co se děje a rychle prchal pryč :). Ale i já jsem měl se svým vystoupením" poměrně úspěch a tak se naskytla i dobrá příležitost si zatančit a blíže se seznámit s některými kolegyněmi, které patří v našem ústavu" k těm nejhezčím :). Zábava pokračovala asi až do půl jedné do rána a mezi tím jsem měl ještě příležitost se o jedno své CD podělit s kolegyní Věrou, která – jak se ukázalo – je nejen moc fajn společnicí, ale máme i společnou známou – totiž Maju, o níž jsem zde nedávno psal a k níž chodí Věrka na kurzy orientálních tanců, které Maja vede. Pár songů ze svého CD jsem pustil i ostatním kolegyním a kolegům. Vzhledem ke stylu mé hudby se nedá říct, že by byli všichni zrovna nadšení :), ale našlo se i několik z nich, kterým se můj styl líbil a mezi nimi i kdosi z šéfů zmíněné restaurace, který měl o CD zájem a tak jsem mu jej s radostí přenechal a popovídal si s ním ještě něco málo o své tvorbě.

Krátce před první hodinou ranní jsme se spolu s Věrou, Marcelou, Tondou a Ludvou a několika dalšími lidmi, vydali ještě do restaurace El-Paso, kde jsme v zábavě pokračovali asi do druhé, nebo třetí hodiny ranní. Pak už zbývalo se jen rozloučit a každý se pomalu vydat cestou domů. Pokud mohu mluvit za sebe, tak musím říct, že jsem se dobře bavil, byť jsem si od této akce ze začátku vlastně nic nesliboval. Ale po této zkušenosti si myslím, že ani naše příští společné setkání už si ujít nenechám… :).

Vánoce a Silvestr

Ve čtvrtek 20. prosince jsem si vzal den dovolené a vypravil jsem se do Sokolova navštívit Standu. Ráno jsem bohužel trochu zaspal, takže jsem se za ním dostal až v poledne, ale neopomněl jsem zakoupit ani malý dárek pro něj, jeho ženu a malého Péťu – jeho syna. Jelikož Standa měl nějakou práci ohledně instalace wi-fi připojení u něj doma, vydali jsme se k němu domů společně a na tomto pracovali spolu. Popovídali jsme si, poseděli, popřáli si k Vánocům a nakonec mě ještě Standa odvezl domů. Byl to vcelku vydařený den.

Den na to – v pátek 21. prosince – jsem se po práci opět vypravil do Sokolova (a cestou si ještě příjemně popovídal s jednou dámou od nás z kanceláře), kde jsem se chtěl sejít se Štůrem a s Patrikem a posedět si ještě jednou před Vánoci v mé oblíbené restauraci U Kláštera. Mé plány však bohužel zhatilo to, že Patrik mezi tím onemocněl a já se Štůrem jsme se do restaurace nedostali, jelikož tam zrovna probíhala nějaká uzavřená akce o níž jsme předem bohužel nevěděli. Obešli jsme pak v Sokolově ještě další dvě restaurace, ale bohužel se stejným výsledkem – všude plno. Zkrátka lidé slavili nějak moc už v ten poslední pátek před Vánoci.

V pátek 28. prosince jsem se rozhodl vynahradit si tak trochu neúspěch z minulého týdne a znovu jsem se po práci vydal do Sokolova navštívit svoji oblíbenou hospůdku. Naštěstí tentokráte jsem dorazil včas a k mému překvapení jsem zde dokonce byl jako jediný. Patrik bohuže
l přijít nemohl, takže jsem zde zůstal sám, ale nevadilo mi to. Rád občas jen tak sedím, pomalu upíjím z oroseného půllitru a pozoruji lidi okolo mě. Je to pro mě taková relaxace. Naštěstí jsem na nějakou společnost nemusel dlouho čekat, neboť asi za půl hodiny dorazili další hosté a i kdyby nedorazili, stále zde byly ještě dvě sympatické servírky :-). Pevně rozhodnut užít si tenhle den jsem nemohl vynechat ani svůj milovaný smažáček s hranolkami a tatarskou omáčkou. Když se blížila osmnáctá hodina, za okny už padla tma a já věděl, že za dvacet minut mi jede autobus, začal jsem pomalu balit, ale nebyl bych to já, abych si – a zvláště na konci roku – neodpustil nějakou malou pozornost zdejší příjemné – a půvabné :-) – obsluze. No a tak jsem svoji útratu 202Kč zarovnal na pěkných 300Kč, ať si děvčata připijí na úspěšný Nový rok. Už jsem byl pomalu na odchodu, když si překvapení připravili i obě servírky pro mě a přinesli tři skleničky na přípitek. Přípitek na nový rok s dvěma půvabnými děvčaty tak byl příjemným symbolickým zakončením celého tohoto roku…

No a celkově? Vánoce i Silvestr probíhali poměrně standardně, jako každým rokem. Shon na poslední chvíli, stavění stromku, atd. Stejně jako skoro každý rok během vánočních svátcků jsem i letos viděl v TV nejméně pořadů za celý rok a taktéž jsem toho i nejméně snědl. Zkrátka o svátcích nestíhám sledovat TV a cpát se jídlem, takže nevím, jak to dělají ostatní, že o svátcích přiberou několik kilo a jen sedí a čučí" do TV. Nemohu však říci, že bych jim záviděl, takže jsem s průběhem svátků spokojený – po všem to shonu nakonec poměrně klid a pohoda.

Komentáře

Sdílet článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..