Občas se mi přihodí zvláštní událost. Nečekaně, jakoby nic a jen tak mimochodem, potkávám v průběhu let víly. Tyhle zvláštní bytosti – elfí samičky :), – se vyskytují mezi námi smrtelníky jen zřídka, ale setkání s nimi stojí za to…
V průběhu října jsem se – jako obvykle – několikráte sešel se svými přáteli – s Markem, se Standou, nebo se Štůrem. Poseděli jsme U Kláštera, popovídali si, pobavili se, otestovali nový můj nový notebook v praxi ;), atd. Během minulého týdne – konkrétně minulý čtvrtek – se mi ale při cestě do Sokolova na setkání se Standou a s Markem, stala zvláštní událost – setkal jsem se s vílou. Věřím, že podobnou zkušenost má většina mužů. Jak jsou na tom ženy nevím, ale zřejmě se setkávají s elfy …
Občas ve všední šedi života, mezi desítkami lidí uvidíte někoho, kdo vás na první pohled zaujme. Někoho, kdo je něčím zvláštní. A říkejme takové bytosti třeba víla. Minulý týden jsem při cestě do Sokolova právě jednu takovou viděl. Nastoupila do autobusu v Habartově a zřejmě se jednalo o nějakou vychovatelku, protože nastoupila i se svými svěřenci.
Jemná elegance, půvabná vizáž, zkrátka vše, co k takové víle patří. Nemohl jsem nic jiného, než po očku sledovat, jak taková víla vypadá. Možná vás napadne, že jsem ji měl oslovit, když mě tolik zaujala. Ale je to dobrý nápad? Co já vím – třeba bych zjistil, že ona víla je jen obyčejná, přisprostlá fiflena, která nestojí za řeč. Takhle mi ale v mysli zůstane vzpomínka, že jsem viděl vílu. Jednu z těch kouzelných bytostí, které člověka zaujmou na první pohled a které si pamatujete ještě dlouho poté, co jste se s nimi setkali.
A co vy pánové – potkali jste už někdy v životě vílu? A vy dámy – nějaký elf, na nějž si dodnes pamatujete? Můžete dát vědět v komentářích ;).
Ja som takú vílu stretol asi pred 4 mesiacmi, a do teraz som s ňou. Našťastie aj po zoznámení zostala vílou a nevykľula sa z nej fiflena.
místo zápisku do blogísku – měl\’s to zkusit.
GratulaceTak Ti gratuluji stegy ;).Já znám spoustu velice pěkných dívek, ale buď jsou to \“jen\“ kamarádky a nikdy z toho nebude nic více (nehledě na to, že už jsou zadané), nebo naopak jsou to takové ty dívky do větru, na něž je sice radost pohledět (a možná radost i něco jiného), ale určitě to nejsou dívky pro život.Já osobně jsem ještě nepotkal žádnou, která by byla zároveň jemnou, elegantní vílou a současně bytostí, s níž by stálo za to vzdát se svobody a sdílet s ní svůj život. Možná jsem jen příliš náročný, kdo ví, ale osobně si myslím, že jsem ze svých nároků za posledních deset let již velice slevil, ale přesto jsem asi ještě neslevil dost… :).A proto si raději vzpomenu na půvabnou bytost jíž jsem kdysi někde spatřil a která třeba mohla být mojí vílou, než to stále znovu a znovu zkoušet a zažívat nová a nová zklamání z pocitu, že všechny víly již vymřeli, nebo žijí na místech kam se v životě nepodívám…
velice dobre napsané,jinak neoslovovat ,nechat žít a setkání si užívat ,
Moc hezky napsáno. Taky občas nějakou tu vílu potkám a bohužel to vždycky dopadne jak jsi psal – nikdy ji neoslovím. Co mě ale mrzí je fakt, že takových víl moc nepotkávám. Jedná se asi o ohrožený druh :(
Ohrožený druh[5] Tak tak. Víl je dnes velmi málo, řekl bych. Existuje spousta pěkných dívek, ale když nad nimi bude člověk uvažovat více, zjistí, že to prostě nejsou dívky, vedle nichž by si dokázal představit život. A potom jsou tu možná ty, které by do života krásně zapadly, jenže jsou někde jinde, nebo jsou příliš obyčejné a nezajímavé na první pohled na to, aby je člověk vůbec poznal.A potom jsou tu právě ony víly. Dívky, které jsou krásné, takže člověka na první pohled zaujmou, ale přitom to nejsou takové ty prvoplánovitě krásně upravené dívky. Jsou prostě jiné, zvláštní, elegantní, nadčasové,… A na první pohled si člověk dokáže představit, že by s takovou dívkou dokázal být, aniž by ji znal. Jenže zde je právě onen kámen úrazu. Dokázal by s ní člověk skutečně být, kdyby ji lépe poznal? Zůstala by víla skutečně vílou, nebo by se po dotyku rozplynula a zůstala místo ní jen nezajímavá, byť možná krásná dívka? To je otázka, která zůstane nezodpovězena všem, kteří se – podobně jako já, nebo ty ;) -, neodváží takovou vílu oslovit. Ale možná je to dobře. Třeba bychom skutečně zjistili, že víly již neexistují, kdežto takto máme alespoň naději a víru v jejich existenci.
Omlouvám se, že se Vám pletu do hovoru, je mi o -náct více asi než v průměru vám, ale víly JSOU, některé jsou mými kamarádkami (kamarádím s lidmi bez rozdílu věku). Moc hezké a upřímné povídání. Jenže …. Je docela tragické, že my \“holky\“ jsme na tom podobně. Povídáme si o tom, že dnes najít \“opravdového\“ muže je problém. Děsím se např. toho, že by někdy člověk, který by byl rád mým partnerem, neměl dost odvahy či rozhodnosti mě oslovit. Jemná žena potřebuje vedle sebe rozhodného a silného muže, praktického a spolehlivého……. aby mohla žít svou jemnost. A pokud je kolem vás (nás) málo jemných žen – víl, je to také proto, že je málo oněch skutečných mužů – ne elfů ale Aragornů. Citlivých, ale mužných. To není pokus o kritiku, to je jen upozornění na druhou stránku věci. Když budou muži skutečnými muži, mohou být ženy ženami. A platí to i naopak, samozřejmě. Takže budeme-li pracovat všichni na naší stránce, kterou máme ke zvládnutí jako hlavní, bude nám jistě – co se týče vztahů – lépe.A kdo chce jen snít a ne žít, omlouvám se, tento komentář nebyl určen jemu. :-)
Partnerské problémyMilá Lenko. Vůbec není třeba se omlouvat. Já jsem naopak velmi rád, že tu zazní také nějaký ženský hlas a názor. A podobně jako vy máte za kamarádky víly, tak i já znám několik takových dívek, či žen, které by tímto termínem šlo označit. \“Bohužel\“ pro mě jsou všechny již zadané :).Problém který popisujete chápu a bohužel myslím, že bude stále rozšířenější. Připadá mi, že ve společnosti se stále více obracejí role a že mnozí muži dnes povahově mnohem více odpovídají \“tradičním ženským vlastnostem\“ a naopak. Sám jsem toho asi příkladem :).Problém vidím ale také v celkové medializaci a masovosti. Dnes se klade ohromný důraz na individualitu a stranění se ostatních. Každému je podsouváno v médiích již odmalička, že má žít jen sám za sebe, prosadit se, získat maximum toho co chce jen on sám, atd. Nikde nevidíte příklady kompromisů, hledání rozumných řešení pro dva spolu žijící jedince, aj.Každý dnes od vztahu čeká primárně splnění vlastních tužeb a přání a pokud se toto někde zadrhne, tak nejjednodušším řešením je samozřejmě výměna poškozeného článku, tedy partnera/partnerky, namísto snahy hledat kompromisní řešení. To je ale samozřejmě špatně a neustálé hledání a podléhání iluzím rovněž ke štěstí nevede.Jako muž musím ale vyjádřit též svůj názor na to, že takovým iluzím podléhá často mnoho žen. S jakýmkoliv partnerem jsou trvale nespokojené a pak – pokud už tedy nestřídají partnery jako ponožky – často navštěvují různé kurzy, kde se učí jak být lepší partnerkou a milenkou, atd., namísto toho, aby se raději vrátili k onomu tradičnímu modelu rodiny, který je ozkoušený jako funkční po tisíce let. Rozhodně si nemyslím, že by ženy měli mít menší práva, či být jakkoliv znevýhodňovány, jenže mnoho žen se dnes v rámci \“boje za ženskost a ženská práva\“ právě těch tradičních ženských vlastností zříkají jako nějakého přežitku. A tak místo aby dokázali být partnerovi oporou, dokázali mu naslouchat, dokázali mu jemně a nevtíravě vylíčit svůj názor a být mu tak nejen milenkou, ale i cennou partnerkou a společnicí, tak se stávají \“fúriemi\“, které čekají, že muž bude konat jejich vůli a přání, protože ten je v jejich očích něčím de facto méněcenným, co přece myslí jen na to jedno a když to dostane, tak má \“držet hubu a krok\“.A jelikož mi přijde, že podobných žen a dívek \“individualistek\“ a \“otrokářek\“ je dnes stále více, nemůže se člověk ani divit tomu, že mnozí muži se raději stavějí do pasivních rolí a nemají snahu být mužnými dobyvateli a Aragorny – zřejmě je zkušenosti poučují o tom, že na \“tradičního muže\“ se dnes již nehraje a většinová ženská společnost hledá hlavně pomůcku na sex, zdroj příjmů a údržbáře do domácnosti. Ti méně citlivější pak situaci využijí tak, že když už chtějí nějaký ten sex, \“použijí\“ ženu, která je zrovna chce taky a pak rychle utečou, aby se nestali jedním z \“otroků\“ moderních individualistek. To samozřejmě vede jen k dalšímu utvrzení takových žen v názoru, že muži stojí za … a jsou vhodní jen na sex a práci.Je to bohužel začarovaný kruh, ale klíč k jeho odemčení drží dle mého názoru právě ženy (ostatně za vším hledej ženu, říká se ;)). Teprve až ony poznají, že dělat ze sebe \“muže\“ v rámci svého hledání ženství je nesmysl, protože ono ženství mají už dávno v sobě a jediné čeho docilují je jeho potlačování, pak může dojít k tomu, že na světě bude opět mnohem více víl a následně i Aragornů a princů, kteří se je budou snažit citlivě a mužně dobývat.Já zastávám názor (byť nevím, nakolik bych mu v reálu byl schopen dostát), že ve vztahu by mělo každému jít zejména o život toho druhého a nikoliv o plnění vlastních přání a potřeb. Z toho samozřejmě plyne i snaha jednat kompromisně a brát ohledy na toho druhého. Pokud by to tak fungovalo oboustranně, tak ani nebude třeba se \“starat sám o sebe\“, protože partneři se o sebe postarají navzájem.
Přemku, moc děkuji za povídání. Málokdo se zamýšlí tak hluboce a komplexně.Než začnu něco odpovídat, prosím technická: pokud je to možné, tykej mi. Před Bohem i blogem jsme si všichni rovni. Znám také Aragorny – zadané. Ty znáš víly – zadané. Je možno přemýšlet, proč nejsme jejich partnery my. Proč se nerozhodli(y) pro nás. Protože jsme je potkali později než oni? Výmluva, řekla bych. – Je na čem pracovat. k tvému: \“Připadá mi, že ve společnosti se stále více obracejí role a že mnozí muži dnes povahově mnohem více odpovídají \“tradičním ženským vlastnostem\“ a naopak.\“- ano, je to tak, ale….. Muži, kteří byli dříve symbolem drsnosti a necitlivosti dnes nalézají svou citlivost a ženy, které byly symbolem jemnosti, nalézají svou sílu. A je to tak dobře. Moc dobře. NIcméně v mnoha případech je o oboustranně nepochopený proces. Ženy milují citlivé muže, protože jenom s nimi si mohou rozumět a žít život partnerský, rovnoprávný, kde se spojuje nejenom tělo, ale i mysl a duše. Ale není-li muž mužným, buďto se s ním víla cítí v nebezpečí a nemá zájem, anebo v rámci vztahu žena vyvažuje a je NUCENA přejímat mužné vlastnosti, třeba aby uchránila rodinu, zajistila obživu atd.To, že ženy nejsou ženami a muži muži, je \“chyba\“ jak žen, tak mužů. Řekla bych, že víc mužů, protože oni mají více síly a zodpovědnosti za vývoj společnosti. Ovšem ty muže někdo vychoval. Většinou ženy, které zůstaly s dětmi samy, protože muži utekli od povinnosti….. je to pořád dokola …. vejce nebo slepice. Je to jedno. Každý z nás má klíč k řešení. Být skutečným mužem. Být skutečnou ženou. Jak se to dělá, je úkol na celý život. Že nám v tom společnost, média, šéf, maminka a tetička z otcovy strany nějak zabraňuje? No a co, jsme přece nějaký chlapi, ne? :-))) Nějak si s tím poradíme.Partnerství vidím já osobně podobně jak v křesťanství říkají: miluj bližního svého JAKO sebe samého. Měřím druhému i sobě stejným metrem, snažím se jej pochopit. Bude-li tohle dělat i on, můžeme se stát skutečnými partnery, kteří tvoří \“jednu bytost\“ ve dvou tělech. A tohle je hodně práce – na celý život. Kdo je líný, nemůže nikdy nic takového zažít, stane se přelétavým motýlkem či cynikem či samotářem. Já vím, že toto spojení v jednu bytost existuje a je to moc krásné. Nikdy TO nepřestanu znovu hledat a pokud TO nenajdu, budu aspoň vědět, že to nebyla má chyba a má zbabělost. (Slyšíš toho muže, který ze ne promlouvá? Toho muže umím. A ty? :-))
Cesta elfůTykat si můžeme, proč ne. Já osobně věřím, že toho muže umím taky (kdyby ne, tak bych asi byl trochu divný :)), ale na druhou stranu o sobě vím, že nejsem zrovna typickým symbolem muže, tak jak je často viděn, tj. např. drsňák, horlivý nadšenec pro fotbal, či jakýkoliv sport, ať už aktivní, nebo pasivní, atd. Nejsem lovec, který by lovil a střílel partnerky ze záliby, aby je poté odhodil a šel lovit jinam. Je to ale samozřejmě složité a myslím, že v komentářích to nevyřešíme.Doporučuji se podívat třeba na blog pana Vlastimila Marka – http://marek.blog.respekt.cz/ – který se problematice vztahů mužů a žen dlouhodobě věnuje. Jeho názory mi připadají zajímavé a rozumné, ale je možné, že třeba ženský pohled na věc je zase poněkud jiný (ono je to spíše pravděpodobné :)).Pokud jde o poslední odstavec tvého komentáře, tak i já pevně věřím v to, že takový vztah jaký popisuješ je možný. Na druhou stranu jsem asi (doufám, že ne trvale) spíše oním cynikem a samotářem :). Doporučím Ti k tomuto tématu ještě svůj článek Jsem single, aneb o samotě a dospělosti:http://djsnail.savana.cz…sti.phpJinak ještě poznámku k tomu, že říkat, že jsme dotyčné víly/Aragorny potkali později než jejich partneři je spíše výmluva:Já si nemyslím, že by to byla výmluva. Ano, může být, ovšem mě přijde tak nějak divné např. to, že bych měl usilovat o dívku, či ženu, která s někým chodí, či je zadaná (byť stále svobodná). Proč bych měl zkoušet nabourávat jejich vztah, případně jejich vzájemnou cestu ke štěstí a zároveň tak poškodit i náš vzájemný přátelský vztah, kterého si velmi cením? Vím o čem mluvím a výsledky nejsou trvalé, ani dlouhodobé a nekončí to šťastně.Vím, že ten problém není jen ve vnějším světě. Ostatně podle toho, jaké partnery mají víly, které znám mohu potvrdit, že Tvé argumenty ve prospěch \“Aragornů\“ jsou z velké části pravdivé. Ovšem já vím, že jsem mnohem více oním Elfem spíše než-li Aragornem.Žiji v mystickém světě snů a myšlenek, kde láska je posvátnou esencí podstaty života, nikoliv předmětem, který by měl být dobýván a obhajován proti ostatním. Možná jsou mé názory zcestné – netvrdím, že jsou jediné možné -, ale pro mě osobně mají svoji moc a kouzlo, jichž se nechci vzdát, protože jsou jedním z pilířů mého života. Tak nějak tuším, že kdybych tento pilíř podťal, tak se mi skácí polovina života a přesvědčení, jež bych musel budovat znovu od základů a to je něco, do čeho se nikomu z nás nechce, byť je pravdou že platí pravidlo Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není hoden Království… Jenže asi jsem stále příliš egocentrický a bázlivý na to, abych se vzdal \“starého já\“ a vykročil do neznáma, byť vím, že je to nezbytná podmínka duchovního růstu a zřejmě i \“obyčejné\“ cesty za skutečnou láskou…
ad \“typickým symbolem muže, tak jak je často viděn, tj. např. drsňák, horlivý nadšenec pro fotbal, či jakýkoliv sport, ať už aktivní, nebo pasivní, atd. Nejsem lovec, který by lovil a střílel partnerky ze záliby, aby je poté odhodil a šel lovit jinam.\“ – to je parodie na muže, přece :-)Také se nepouštím do rozbíjení jiných partnerských vztahů …. ale taky vím, že kdybych byla mnohem úžasnější než partnerka mého kamaráda, že by minimálně zaváhal nebo by se nepokrytě do mě zamiloval (už se to stalo, ale pak jsme byli \“rozumní – dodnes nevím, zda to byla chyba či ne)Elfové jsou poněkud asexuální. To jsem chtěla naznačit …. Tvůj článek jsem samozřejmě četla, jinak bych se sem nedostala. :-)Jsem mystik. Ale s nohama pevně na zemi. Láska je nejvyšší hodnota, kterou znám, ale vím, že pokud se pro ni nic neudělá, zůstane v latentní podobě třeba do konce života. Žít jenom ve snech je dost škoda. Je lépe své sny nechat žít. Uskutečňovat je. Vím, že to jde. Mnohé mé sny jsem si splnila. Přeju to i tobě. Skutečnost dovede být krásnější než sen.A proto jsem psala, co jsem psala. :-)A teď se jdu zase věnovat uskutečňování svých snů. :-)
Parodie muže a asexualita elfů :)Parodie na muže – to souhlasím. Na druhou stranu mi přijde, že nadpoloviční většina mužů tuto parodii žije a pokud ji necití jako svoji vlastní, připadají si divní a snaží se zařadit do stáda.Že je lepší sny uskutečňovat s tím souhlasím. Vše má asi svůj čas, kdo ví. Možná jsem ještě nedospěl do fáze, kdy bych měl dost sil, či odvahy je začít uskutečňovat, ale věřím, že ten čas přijde.Pokud jde o asexualitu elfů, tak tu mohu víceméně potvrdit :). Tedy ne, že bych nemohl, či nechtěl, ale zároveň nejsem ten kdo by na tomto nějak závisel, takže pro mě na tomto vše nestojí, nebo to není alespoň základem toho co hledám.Jinak jsem rád že jsi četla mé články a že jsi zde zanechala velmi hezký a plodný komentář, který může jistě oslovit i mnoho budoucích potenciálních čtenářů tohoto článku.Já se také považuji svého způsobu za mystika, takže mě těší, když se zde na blogu ukáže někdo z podobnými i třeba odlišnými názory, které dokáží člověka nějak obohatit.Ještě jednou děkuji a zůstaneš-li i nadále alespoň občasnou čtenářkou tohoto blogu, budu tomu jen rád.
Ke stádu obecně: Kdo chce ovečku, zařadí se do stáda jako beránek. Kdo chce laň, musí se stát jelenem.Jako žena bych se bála jít byť na jedno rande s mužem, kteří říká, že zatím nenastal čas na uskutečňování jeho snů. :-)Asexualitou jsem nemyslela nestavení sexu na první místo. To považuji za jediné správné, protože nejsme zvířátka, ale lidi. Myslela jsem tím, že elfové zaujmou ženu jako milé bytosti (kamarádi), ale už méně jako muži – partneři. Já jen zda si toho jsou \“elfové\“ vědomi. :-)Děkovat netřeba, ještě nevíš, jaká bleška ti vlezla do kožichu – pardon! – na blog. :-)
Vědomí elfaAno, jako Elf jsem si tohoto vědom ;). Zda je to však k mé smůle, či štěstí, tj. otázka, kterou nemohu, neumím a možná ani nechci zodpovědět, protože nevím, co život ještě přinese a zda je tedy dobré být Elfem, nebo je lepší býti Aragornem.No a blešky se zajímavým názorem, či pohledem z jiného úhlu jsou myslím vítány ;).
Uskutečňování snůJeště k uskutečnování snů: Já myslím, že to nebude tak špatné. Spoustu snů jsem si již splnil, nebo si je plním. Ale pak jsou tu i věci u nichž stále cítím, že k nim nenastal čas. Prostě věřím, že není ta pravá chvíle k jejich uskutečnění a že až přijde, poznám to ;).
ad 14,15: Dobře, tak jo. :-)