Únor 2009 a zálohovací peripetie

Připadá mi to jako včera, kdy začal tento rok a proto se s hrůzou dívám do kalendáře, kde vidím, že za pár dní už bude jedna šestina roku opět odepsána. Co jsme za tu dobu stihli udělat nového? Co jsme stihli změnit (k lepšímu pokud možno)? Co jsme stihli vytvořit?

Musím se přiznat, že ty dva měsíce okolo mne jen tak prošli a já vlastně dosud nestihl nic z toho, co bych možná udělat chtěl, nebo o čem jsem koncem minulého roku uvažoval. Stále jen střídám práci s prací a doma už nemám moc času ani nálady začínat s nějakými projekty jejichž splnění je v nedohlednu. Ano – možná je to jen lenost a neochota k tomu se do něčeho přinutit, toho jsem si vědom, ale…

Dost ale tohoto přemítání nad nesmrtelností brouka" – o tom tenhle článek vůbec nemá být :). Dnes bych rád sepsal krátký soupis událostí z posledních několika málo dnů a týdnů. On nakonec ten začátek roku, respektive únor, nebyl a není tak letargický, jak by se mohlo zdát…

Před pár dny jsem oslavil sedmadvacetiny. Na rozdíl od mnoha jiných jsem stále singl a nijak výrazně si na tento svůj stav rozhodně nestěžuji. Na druhou stranu si začínám stále více uvědomovat to, že téměř všichni moji známí, kamarádi, či spolužáci již většinou mají své rodiny a minimálně jedno dítě a jen já to pořád táhnu dál sám se svým počítačem a Windows Vista :). Ostatně hned 5. února mi tento stav připomněla kamarádka Petra, které se narodil prvorozený syn Vojta. Tímto Ti ještě jednou gratuluji ;). Když už je řeč o narozeninách… K nim jsem si nadělil malý, lehce vynucený, dárek. Dva nové disky Samsung každý o kapacitě 750GB.

Možná jste již zde na blogu četli, že mi 5. února odešel můj systémový disk do křemíkového nebe. V té souvislosti se mi vkrádá myšlenka, že to bylo zrovna tou dobou, kdy se Petře narodil syn – že by znamení? :). Ono s tím odchodem to není tak úplně pravda, každopádně disku, který se zničehonic odmítne spustit odmítám já zase věřit, tudíž mi nezbývalo nic jiného, než objednat disk nový. A abych konečně dostál svým pozapomenutým závazkům o pravidelném zálohování, objednal jsem tentokráte disky rovnou dva – jeden primární, druhý na zálohy.

Jenže co teď? Mnoho dat bylo naštěstí zálohovaných, ale velké množství samozřejmě ne. Naštěstí, jak jsem již napsal, to s odchodem disku nebylo až tak horké – podařilo se ho totiž znovu resuscitovat připojením přímo k zapnutému počítači. Možná je to trochu hardcore", každopádně tento postup se mi již několikráte osvědčil a já potřeboval dostat data a systém z disku pokud možno v nezměněné, tj. funkční podobě na nový disk.

Na testovacím disku naštěstí čekala připravená instalace Windows 7, takže stačilo nabootovat nový systém a měl jsem kompletní správu všech disků jako na dlani. Teď ale teprve začala ona nekonečná" peripetie z přesuny na dat mezi jednotlivými disky. Jako první jsem se rozhodl vyzkoušet zálohovat nestabilní disk s pomocí programu Acronis True Image, k němuž jsem nedávno získal legální aktivační číslo. Bohužel jak jsem zjistil, neumí verze, kterou mám k dispozici přímé klonování z disku na disk. Chtěl jsem tedy vyzkoušet poněkud jiný postup a nasadil freewarový program DriveImage XML, který podporuje i přímé klonování. Odhad času potřebného k naklonování 500GB velkého disku mě poněkud vyděsil – nakonec se program ustálil na tom, že mu tato operace bude trvat cca. 13 hodin. Inu, co naplat – nechal jsem program běžet přes noc a druhý den jsem se ke svému počítači připojil z práce, abych se podíval, jak kopírování dopadlo a počítač vypnul. K mé nelibosti jsem však na vzdálené ploše viděl chybu kopírování v 67%.

Hmm, co teď? Vypnul jsem počítač a po příchodu domů jsem se rozhodl vyzkoušet další postup…

Windows obsahují nástroj Backup, který např. již ve Windows Vista dokáže zazálohovat celý disk do image souboru. Nabootoval jsem tedy přímo z podezřelého disku a jal se tento zálohovat na jeden z nových Samsungů. První operace skončila s chybou na 99%. Na druhý pokus byl již postup úspěšný. Nyní stačilo nabootovat z instalačního DVD Windows Vista, předhodit ovladač pro svůj SATA řadič a směle obnovit záložní soubor z jednoho nového Samsungu na druhý nový Samsung. Kdyby ovšem tento postup fungoval…

Z nějakého – mě neznámého – důvodu sice záchranný systém Windows RE na instalačním DVD Windows Vista zálohu našel, ale při pokusu o její obnovení nenašel žádný vhodný disk, na nějž by mohl soubor rozbalit – přestože mu zde ležel ladem jeden prázdný 750GB velký disk :). Bohužel manuální možnost volby zde není k dispozici, takže tento postup skončil neúspěchem. Naděje mi však svitla v podobě nainstalovaných Windows 7. Nový systém by snad měl být schopen rozpoznat záložní soubor a rozbalit jej na druhý disk. Možná měl, ovšem ani tento plán se nesetkal s úspěchem. Alespoň, že jsem věděl, že data jsou momentálně v bezpečí. Přinejhorším bych mohl otevřít záložní soubor, což je běžný soubor virtuálního disku VHD známý např. z Virtual PC. Přesto jsem nebyl spokojen a tak jsem hledal další řešení…

Zlaté pravidlo říká, že kde už nepomůže nic, tam je pořád prostor pro příkazovou řádku :). A má pravdu! Když selhali prostředky Windows, je třeba hledat pomoc v DOSu". Rozhodl jsem se vyzkoušet svůj postup pro klonování Windows z disku na disk s pomocí příkazu XCOPY s potřebnými parametry (podrobně jsem jej popsal třeba na fóru Živě.cz), který se mi osvědčil u Windows XP. Spustil jsem příkaz a nechal jej pracovat, zatímco jsem se jel věnovat příjemnějším záležitostem (viz. dále). Později jsem si jen přes vzdálenou plochu ověřil, že proces proběhl úspěšně a počítač vzdáleně vypnul.

Druhý den jsem přišel k hotovému výsledku. Vložil jsem nakopírovaný disk, pohrál si s opravou bootovací sekvence a hle – konečně jsem mohl bez problémů nastartovat funkční kopii svých Windows
včetně všech dat z nového disku. Hurá, chtělo se mi říct. Ovšem ještě stále to nebylo dokonalé…

Postup, který funguje velmi dobře u Windows XP totiž naráží u Windows Vista na jeden problém. Vista používá v adresářové struktuře mnoho tzv. symlinků, tj. jakýchsi zástupců různých adresářů. Ve Vistě tak můžete najít např. skrytou složku Documents and Settings, která je ale jen symlinkem na novou složku Users používanou ve Vistě jako výchozí, pro ukládání uživatelských profilů. Tato je zde zejména z hlediska zpětné kompatibility s prasácky" napsanými aplikacemi, které např. mají napevno zadané cesty v souborovém systému, namísto toho, aby využívali proměnné definované v samotném systému. Bohužel příkaz XCOPY si s těmito symlinky neporadí a interpretuje je je jako existující složky, tj. symlinky převede po zkopírování na běžné složky navíc s duplicitním obsahem. Chtělo to tedy ještě něco jiného…

Štěstí se na mě však usmálo, když jsem prohledal svá DVD z časopisu PC World. Na DVD z posledního prosincového čísla jsem totiž nalezl program Paragon Drive Backup v plné verzi a právě tento program mi nakonec pomohl. Umožňuje totiž zálohování oddílu i za běhu systému a umožňuje též přímé kopírování disku na disk. Navíc program pracuje velmi rychle. Nainstaloval jsem jej tedy na své testovací Windows 7 a během asi dvou hodin jsem přelil kompletní oddíl z polofunkčního" disku na nový disk. Vše proběhlo rychle, bez problémů, zkopírovala se kompletní struktura disku včetně symlinků, automaticky se upravila velikost oddílu, atd. Program rovněž upravil boot sekvenci na novém disku tak, aby systém byl ihned bootovatelný bez dalších úprav. Stačilo tedy restartovat a nabootovat svoji zkopírovaný systém z nového disku. Paráda.

Pokud jde o onen padající" 500GB původní disk, tak ten zatím funguje bezvadně. Žádné chyby nevykazuje, ovšem věřte disku, který občas nenastartuje. Prozatím jej ovšem v PC ponechám a zřejmě z něj udělám úložiště pro filmy, jelikož u těch není až takový problém je na disk znovu nakopírovat, pakliže by tento odešel natrvalo. Systém a data si však ponechám jen na novém disku a pravidelně jej budu kompletně zálohovat na druhý nový disk, který jsem pořídil. Jistota je totiž jistota a opravdu nerad bych opět byl několik dnů v nejistotě, zda disk znovu nahodím" a data se mi podaří z něj dostat.

Ale dost už o peripetii s klonováním disku. Psal jsem, že jsem se v průběhu této operace jel věnovat příjemnějším věcem. Bylo to v pátek 13. února, tedy v onen magický" datum. K tomuto datu jsem se vypravil do Habartova za Standou a jeho rodinou na předem domluvenou schůzku a posezení. Poté co jsem dorazil, jsem dostal malé dárky k mým nedávným narozeninám a tyto jsme také následně se Standou oslavili, spolu s jeho ženou Jitkou. A souběžně jsme oslavili též Standovo zkouškové období. Druhý den jsme jeli se Standou ke mně, protože mi Standa chtěl pomoci zkonfigurovat router, který se mi vůbec nedařilo nastavit. Ani on si s ním však neporadil (ač routery konfiguruje pomalu den co den), takže si jej vzal s sebou na kontrolu a případné přeflashování.

17. února jsem se opět vypravil do kina. Poslední dobou tam oproti minulým rokům začínám chodit nějak častěji :). Dávali zde film Sněženky a machři po pětadvaceti letech. Ač si ten první film už ani příliš nepamatuji, byť vím o čem je, tak toto pokračování se mi líbilo. Dává docela dobrý náhled na životní situaci mnoha z nás, kdy naše sny postupně uvadají a stávají se jen odleskem našich původních představ. Sledování filmu mě tedy přivedlo k zamyšlení nad tím, jak a jestli jsme vůbec schopni naplnit své sny a zda se naše životy nestávají jen stereotypem, který nemá s původní představou našich životů mnoho společného.

Následující dny už opět plynou ve střídavém tempu pracovních a volných dnů. Snad jen ještě teď koncem měsíce mě čeká další počítačová zakázka" ohledně instalace a počátečního nastavení počítače jedné kolegyně.

Únor tedy utekl jako voda a za pár dnů nám začíná již poslední měsíc tohoto čtvrtletí. Vám všem přeji ať je úspěšný a plodný a doufejme, že nás již budou čekat i nějaké ty jarní dny.

Komentáře

Sdílet článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..