Březnový rozjezd a nový koníček

Je tu sotva začátek března, ale s postupným příchodem jara jakoby i můj relativně hektický život začínal nabírat nové obrátky – ostatně tak jako každý rok. Během uplynulých dní jsem také zjistil, že jsem si našel nový koníček, který jsem si pojmenoval kinaření" :).

Už je to tak. Sám jsem tomu nevěřil, ale začalo mě bavit chodit do kina. Ještě před pár lety bych to považoval téměř za zbytečnost. V kině jsem tak byl vždy maximálně se školou a filmy, na něž jsem se byl podívat mimo školu bych napočítal na prstech. Mám rád filmy, ale ještě raději jsem měl vždy pohodlí domova, kde si je můžu vychutnat v klidu, bez rušení a když na to přijde, tak i s přestávkami kdy já budu chtít. Vše se ale po mnoha letech změnilo, když jsem v loňském roce navštívil kino kvůli filmu Bathory. A to dokonce dvakrát :). Vše by se dalo asi považovat spíše za vybočení z řady, kdybych od začátku tohoto roku nezačal spontánně vyhledávat filmy, které uvádí naše městské kino a o nichž si myslím, že by mi mohli něco říkat. A tak jsem začal chodit do kina. V posledních několika týdnech jsem se tak byl podívat třeba na film Sněženky a machři po 25 letech, Hlídač č. 47, Den, kdy se zastavila Země, nebo Austrálie, kterou jsem shlédl toto úterý 3. března. A v plánu mám další… :).

Když už je řeč o filmu Austrálie, tak ten ve mně zanechal skutečně hluboký zážitek. Už obsazení v podobě Nicole Kidman a Hugha Jackmana dávalo tušit, že by mohlo jít o dobrý film. Režie v podání Baze Luhrmanna, který má na svědomí" i můj velmi oblíbený filmový muzikál Moulin Rouge, tomuto mému očekávání jen přidávala na váze. A mohu říci, že mé očekávání nebylo zklamáno, ba naopak. Austrálie je skutečně krásný film, který před vámi rozehrává úžasné dějové i vizuální obrazy v několika liniích točících se okolo hlavních hrdinů celého příběhu. Nemá cenu zde rozepisovat děj (mnohé lze jistě vyčíst z recenzí), ovšem za sebe mohu návštěvu tohoto snímku jen doporučit. Z recenzí a textu totiž skutečný příběh neprožijete spolu s hrdiny tohoto filmu, který stojí opravdu za vidění.

Trailer k filmu Austrálie

Nejen okolo filmů se ale točí můj aktuální životní příběh. Je tu samozřejmě i práce a jiná zábava. Pokud se práce týká, tak mě osobně potěšil návrat kolegyně Majky z mateřské dovolené. Zase nám do týmu přibude jeden člověk, který je v pohodě a nad věcí a s nímž se dá mluvit. Jinak se ale musím neustále pozastavovat nad snahami určitých osob pošpinit všechny ostatní okolo sebe za každou cenu v přesvědčení o vlastní neomylnosti a nepostradatelnosti. Ale co naděláme – na takové lidi člověk zkrátka narazí všude…

Není to tak dlouho, co jsem navštívil kamaráda Standu a jeho rodinu v Habartově. Začátkem týdne mi ale Standa volal, zda bych se nechtěl zastavit třeba ve středu. Že posedíme, dáme řeč u pivka a pobavíme se u nějakého filmu, nebo muziky. Po pravdě jsem s tím moc nepočítal. Ve středu u nás doma totiž probíhala generální rekonstrukce (ba přímo kompletní výměna) komína. Starý, neustále se zanášející a netáhnoucí komín (kvůli němuž bylo třeba čistit kotel minimálně dvakrát v týdnu – jak se ukázalo byl komín prasklý, takže proto ani nemohl mít správný tah) byl nahrazen zcela novým kouskem, který táhne jak vysavač :). V podvečer jsem tedy pořádně vyčistil kotel a sklep, když mi volal Standa, že se mnou počítá a že v sedm hodin přijede a pojedeme k němu domů. Po celém dnu se mi ani moc nechtělo, ale nakonec proč ne. A tak jsme se tedy v sedm hodin vydali se Standou k němu domů, kde jsem si otevřeli Chodovar a bavili se, i společně se Standovo manželkou Jitkou, sledováním hudebních klipů z dob našeho mládí".

Když už je řeč o dobrém kvasnicovém Chodovaru :). Teprve při jeho konzumaci jsme si všimli, že doba minimální trvanlivosti pár kousků byla určena již na únor. V obchodě, kde je Standa koupil to asi příliš neřešili. Samozřejmě doba minimální trvanlivosti je doba minimální, nikoliv maximální trvanlivosti, takže jsme tomuto nepřikládali přílišnou váhu. Ostatně on ten o tři týdny více prokvašený Chodovar, byl skutečně řádně prokvašený chutný ležák :). Díky řádnému kvašení ale došlo též k něčemu, co je nevyhnutelné – pivo v lahvi bylo skutečně natlakované a tak se Standovi při otevření jednoho z nich podařilo vyvolat takovou menší explozi, či spíše pivní gejzír zachycený naštěstí připravenou sklenkou. Při pohledu na stoprocentní natočenou pěnu jsme se skutečně řádně nasmáli :).

Standa se pokouší zadržet gejzír Chodovaru

Standa se pokouší zadržet gejzír Chodovaru

Ve čtvrtek dopoledne jsme se podívali na film Stopařův průvodce po galaxii a po výborné Číně, kterou Jitka připravila k obědu jsme se se Standou vydali zpět k nám. Cestou jsme se ještě zastavili podívat na místní minerální pramen. Standa mi přivezl zpět můj nezbedný" router s nímž jsme opět chvíli zápasili, ale tentokráte se již přesvědčit dal a tak mám konečně řádnou bezdrátovou síť a internet díky ní a mému netbooku dostupný kdekoliv v domě. Po Standové odjezdu už zbývalo jen zkusit zatopit do vyčištěného kotle s novým komínem. Výsledek? Nádhera. Takhle dobře už pěkně dlouho nehořel – doufejme, že je s komínem i kotlem opět na pěkných pár let bezproblémového provozu vystaráno…

Je čtvrtek večer a já si uvědomuji, že zítra je to již dva roky, co nás opustila má věrná psí kamarádka Benina. Čas skutečně neuvěřitelně letí… Ale co naděláme. Zítra mě opět čeká práce a vlastně celý pracovní víkend. Už teď se ale těším na neděli, jelikož mám v plánu jet se večer podívat na letošní provedení Belly Dance pod taktovkou mé známé Máji. Už se těším…

Komentáře

Sdílet článek

5 komentářů u „Březnový rozjezd a nový koníček

  1. Přemek V.

    Teropivo :)Nejlepší je nechat jedno takové pivko na sluníčku na nádraží a počkat si večer na zprávy o teroristickém útoku :-D.

  2. Alžběta

    S tím kinem jsi mě inspiroval, já vždycky strašně ráda chodila do kina, ještě před pár lety jsme s manželem byli na každém zajímavém kousku a teď jsem si najednou uvědomila, že jsme tam úplně (díky internetu a větší pohodlnosti) chodit přestali a dostala jsem obrovskou chuť s tím zase začít. A ten tvůj tip na Austrálii mě úžasně navnadil, takže dík! :-)Taky s tebou musím souhlasit ve větě \"Jinak se ale musím neustále pozastavovat nad snahami určitých osob pošpinit všechny ostatní okolo sebe za každou cenu v přesvědčení o vlastní neomylnosti a nepostradatelnosti.\" – taky se nad tím pozastavuji a přemýšlím odkud tyhle potřeby některých lidí pramení. Vypozorovala jsem, že většinou od hluboce nespokojených a něčím zamindrákovaných jedinců. Před nespokojenými a frustrovanými lidmi se mám vždycky na pozoru, protože od těch se dá nejsnáz čekat kudla do zad, i když se tváří, že jsou kamarádi.Snad nevadí tak dlouhej komentář, už jsem tady dlouho nebyla a dnes jsem si uklízela v Google Readeru – adresy, na které jsem se dýl než měsíc nepodívala jsem odhlásila, ale tebe jsem si radši nechala. Líbí se mi tvůj pozitivní přístup a i když některým článkům nerozumím, ty ostatní se čtou skvěle! :-)

  3. Přemek V.

    Maličkosti pro radostDíky za dlouhý komentář. Sám také píšu dlouhé komentáře, takže mě naopak těší, když se někdo rozepíše a Tebe jsem tu už po pravdě postrádal ;).Samozřejmě mě těší, že si můj blog našel u Tebe místo. Pokud nechceš sledovat ty technicky zaměřené články, tak můžeš sledovat třeba jen rubriky Ze života a Názory – RSS má každá rubrika i vlastní, takže si můžeš vybrat ;).Jinak pokud jde o kino, tak skutečně mohu doporučit. Ono to i v dnešní době má cosi do sebe a nemusí to být přitom nějaké mega multi kino. Stačí jen to velké plátno a atmosféra. Internet je sice prakticky neomezeným zdrojem poučení i zábavy, ale občas stojí za to se vzdát trochu toho pohodlí a podniknout něco jinak – něco pro člověka ne zcela všedního. To jsou ty maličkosti, které dokáží člověku udělat radost, jak jsem o nich referoval ve svém novoročním videopřání ;).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..