Přátelé, děkuji za celý tento rok a těším se na vás v roce příštím.
Jak jistě víte, stalo se tradicí, že vždy na nový rok publikuji novoroční video, ale letos tomu tak nebude.
Aktuálně totiž ležím s chřipkou a dosud nic natočeného nemám, takže video snad bude, ale až poté, co budu mít sílu a chuť jej udělat :-).
Tak zatím a vše dobré do roku 2019 👍🏻
Je tady již tradiční novoroční „péefko“ v podobě novoročního videa. Ačkoliv již jako bloger moc aktivní nejsem a články publikuji spíše sporadicky – primárně působím zejména na sociálních sítích, je toto místo právě tím místem, kde mě vždy můžete najít a dostat se za mnou tam, kde momentálně tvořím. Rád bych vám proto poděkoval za věrnost, podporu a přátelství.
V novoročním videu najdete krátké ohlédnutí za uplynulým rokem 2017 z mé perspektivy, můj výhled na rok 2018 a samozřejmě tradiční novoroční přání. Tak snad se bude líbit :).
Mějte se krásně a ať se vám v roce 2018 daří. P.F. 2018.
Je tady červenec, je tady léto a jsou tady Vary. Karlovy Vary. A s nimi každoroční filmový svátek v podobě mezinárodního filmového festivalu. Ve skutečnosti tenhle svátek filmu před pár dny skončil, ale pro mě se právě toto období stalo každoročně tím nejočekávanějším. Již více než deset let jezdím v této době do Karlových Varů pravidelně a rád bych se s Vámi podělil o své důvody. Filmy mě totiž do Varů netáhnou :). Co je tedy za tím, že pro mě mají Karlovy Vary právě v době filmového festivalu takové kouzlo? Už jsem o tom párkrát psal, ale jelikož se mě pořád někdo ptá proč tam vlastně jezdím, tak o tom píšu i dnes…
Přátelé, kamarádi, fandové…
Rok se s rokem opět sešel a před námi je dalších 365 dnů plných nových možností a příležitostí.
Záleží jen na nás, zda se v tomto roce hodláme hádat, nadávat na špatný svět kolem nás a utápět se v myšlenkách na ztracenou minulost a štěstí, nebo zda budeme žít teď a tady a pracovat na sobě, svém štěstí a pomoci druhým.
Chtěl bych vám do roku 2017 popřát, abyste žili sami za sebe, abyste byli plní touhy poznávat a zažívat a abyste vždy nosili své srdce na dlani.
Jako tradičně jsem pro vás připravil novoroční videopřání s ohlédnutím na můj rok 2016 a s přáním do roku 2017. Další slova jsou tedy zbytečná a vše podstatné najdete ve videu.
A kdo to vydrží až do konce – dokoukat – ten uvidí zlaté překvapení :D.
Děkuji že jste, děkuji za podporu a těším se s vámi všemi, nejen na těchto stránkách, ale zejména v reálu, naviděnou.
Letos se toho zde na blogu mnoho nového neudálo, ale znáte mne: práce, radosti i starosti života, zážitky smutné i krásné a málo času na psaní příspěvků.
Přesto děkuji vám všem kdo jste v tom se mnou, kdo mě podporujete, sledujete na Facebooku, Instagramu, nebo foto serveru 500px.
Vám všem chci popřát krásné a klidné vánoční svátky v kruhu vám blízkých a takové, jaké si přejete.
Rok se opět sešel s rokem a i letos to uteklo zase o něco rychleji. Zdá se mi, že čím je člověk starší, tím rychleji každý rok skončí. Přesto se – tak jako každým rokem – snažím žít naplno a vychutnávat si každý den, co jde. A totéž bych chtěl popřát i vám všem – mým drahým přátelům, fanouškům, čtenářům i posluchačům.
Jako každý rok tak činím formou již tradičního novoročního videa, které je i letos tak trochu netradiční, jak sami uvidíte. Děkuji vám všem za celý rok 2015 a přeji vám do roku 2016 jen to dobré.
Chtěl bych vám všem ze srdce popřát šťastné a požehnané svátky vánoční, poklidný konec roku 2015 a úspěšný vstup do roku 2016.
V roce letošním se přihodilo mnoho událostí o nichž se jistě zmíním v tradičním novoročním videu (stihnu-li jej tedy natočit), ale věřím, že pro vás všechny byly události alespoň z většiny příznivé a že se vám dařilo. A pokud snad ne, tak nezoufejte, zastavte se, zamyslete se a už od zítřejšího dne vykročte vstříc životu úspěšnější nohou… Problémy přicházejí stále, ale je jen na náš jak se vůči nim postavíme – zda se jimi necháme smést a nebo jim budeme čelit. Tak jim čelme společně a nenechme se unášet strachem z neznámého. Bude líp :).
V pondělí, ve 22 hodin a 20 minut, to bude přesně třiatřicet let od doby, kdy se 9. února 1982 v Sokolovské nemocnici narodil chlapec jménem Přemysl Vavroušek. Byla to zvláštní doba. 14 let už u nás běžela Normalizace poměrů, všichni jsme tak nějak žily a pracovali a kdo nebyl v disentu, tomu ta doba přišla tak nějak normální. Prostě to bylo, jak to bylo a většina společnosti s tím byla tak nějak smířená. Děti chodívali do školky, do pionýra, v TV se sledovala Vlaštovka a každý večer nám v televizi řekli, jak se máme dobře, naše země vzkvétá a plán se opět podařilo splnit na 110%…
Tento blog využívá tzv. souborů "cookie" např. k analýze návštěvnosti. Pro použití tohoto webu je třeba - v souladu se směrnicí EU - souhlasit s použitím souborů cookie.SouhlasímRejectVíce informací