Zdá se to neuvěřitelné, ale je to už více než patnáct let, co jsem zde psal článek o ztrátě mé věrné kamarádky – fenky Beninky. Už tenkrát jsem zmiňoval neposedu jménem Jenny, naší druhé fenky. A bohužel, dnes – po více než patnácti letech – musím psát o další ztrátě. Naše Jenny odešla navždy.
Jenny jako štěně
Poslední sbohem
Když jsem Tě včera držel v náručí a Ty jsi přestala dýchat, myslel jsem, že už je konec. Ty jsi ale byla vždy bojovnice a asi po půl minutě Ti začalo srdce znovu tlouct a ty jsi začala znovu dýchat. Přesto jsem Tě hladil a říkal Ti, že můžeš odejít, že není třeba se dál trápit, že všechno je v pořádku a jak má být.
V posledních dvou letech jsi přišla o sluch a zrak už ti také téměř nesloužil. Přesto jsi vždy přišla, když byl člověk venku na zahradě, nechyběla si u žádného grilování, čekala jsi, co Ti dáme dobrého. I když Tě už zadní nohy moc poslouchat nechtěli, a tak jsi se vždy jen zvedla, ušla pár metrů a znovu si lehla, pořád jsi v sobě měla tu mladou rozvernou fenku, která i ve vysokém věku budila dojem hravého štěněte.
Kdysi před lety v zimě
Pořád jako štěně
Pamatuji si, jak jsi s námi běhala po zahradě, nemotorně se batolila kolem a škádlila Beninku, dokud ještě žila. Ani Ty jsi nikdy neproháněla kočky a naopak všechny, které prošli naším domem jsi vždy naprosto respektovala. Chcípu, Micku, Minďu. Snad jich bylo i víc…
Vždy, když jsem se vracel z výletu na kole, nebo z práce, jsi čekala u branky a vítala mě, vrtěla ocasem a těšila se z mé přítomnosti. Nevěřil jsem, že se dožiješ takového věku, ale s každou další zimou jsi mě přesvědčila, že Tvá vůle k životu je nezlomná a že jsi tu s námi ráda.
Jako štěně i když už jsi byla v letech…
Díky
Více než sedmnáct let už je dlouhá životní etapa a člověk se těžko smiřuje s tím, že ty další roky už bude muset prožívat bez Tebe. Z našich srdcí Tě už nikdo nesmaže. Je večer, přemýšlím nad tím, jak bych Tě šel pohladit, vyvenčit, dát dobrou noc. Jak bych za Tebou šel ráno, před tím, než zamířím do práce. Ale Ty už tu nejsi. Zahrada bez Tebe bude prázdná a další kousek skládanky mého srdce zůstane temný. Prožili jsme toho spolu hodně. Nechci myslet na Tvé poslední dny, na čas Tvého odchodu, Chci Tě vidět pobíhat po zahradě, pamatovat si Tvé vrtění ocasem a radost ze života. Je toho tolik, co by se dalo říct, ale já vím, že ty to všechno víš…
Věřím, že už je Ti lépe, nic Tě nebolí a netrápí. Všechno je, jak má být. Všechno je v pořádku.
Děkuji, že jsi se mnou prožila tuhle životní cestu a že jsi tu vždy byla v časech dobrých i zlých. Pozdravuj tam nahoře a snad se tam jednou opět všichni shledáme.
Tak tedy ahoj Jenny, spi sladce a dobrou noc…
Sbohem Jeninko a díky, že jsi tu se mnou byla