Výstava, návštěva, grilování, aneb minulý víkend ve zkratce.

Bylo ráno v pátek 18. dubna a já měl před sebou tři volné dny. Již dopředu jsem měl naplánovaný program, který spočíval v návštěvě u Standy a také v možném setkání s Jardou, o kterém jsme mluvili před dvěma týdny, když jsme se sešli na Belly Dance. S Jardou jsem si ale psal již ve čtvrtek večer a tak jsem věděl, že nebude mít bohužel čas, takže z našeho setkání v sobotu sejde. Nu co naplat. Pořád mě ještě čekal výlet za Standou a společné večerní posezení…

Konečně se mi jednou podařilo překonat sám sebe a tak jsem zase po dlouhé době stihl autobus před devátou hodinou. Řidič nás sice omylem chvíli vezl jinou cestou, a když si to uvědomil, musel se o kus vrátit a zabočit jinam :), ale alespoň jsme si ve skoro prázdném autobusu užili výhled do krajiny.

Za Standou jsem dorazil asi v půl desáté a domluvili jsme se, že se sejdeme odpoledne a pak že pojedeme ke Standovi domů. Standa měl totiž ještě domluvené s kolegou Kubou, že mu pomůže se stěhováním do nového bytu. Já jsem se tedy vydal do města. Později jsem si nemohl nechat ujít ani výborný Lukášův kebab, u nějž jsme se znovu potkali i se Standou a Kubou – dobrý kebab zkrátka láká všechny ;).

S plným žaludkem jsem se vydal ke Klášteru, že bych si dal jedno dobře vychlazené pivko, ale když jsem tam dorazil, viděl jsem, že přímo v kostele probíhá nějaká výstava, jít jsem si tedy nemohl nechat ujít. Jedná se o výstavu děl Toniho Schöneckera (1893 – 1979) – Sokolovského rodáka německého původu, který byl po válce odsunut do Německa, kde dále pokračoval v umělecké činnosti a kde je i pochován.

Portrét mladé ženy od Toniho Schöneckera

Portrét mladé ženy od Toniho Schöneckera

Byl to malíř, grafik, ale i sochař a freskař, takže jeho dílo je vskutku velmi rozsáhlé. Vystavovaná díla se mi skutečně velmi líbila a zajalo mě hlavně barevné a velmi živé podání obrazů. Pokud byste měli zájem výstavu navštívit, tak stále můžete – probíhá až do 3. května vždy od 12 do 17 hodin v prostorách kapucínského kostela na Starém náměstí v Sokolově.

 Pohled na Sokolov od Toniho Schöneckera

Pohled na Sokolov od Toniho Schöneckera

Z výstavy jsem se pak vydal do své oblíbené restaurace, kde mě hned po příchodu informovali, že černé pivo dnes není (už mě tu znají ;)), ale to nevadí – dal jsem si výborného Permona.

V restauraci U Kláštera

V restauraci U Kláštera

Permon - pravé Sokolovské pivo

Permon – pravé Sokolovské pivo

Nedlouho poté ale už dorazil Standa a tak jsme společně jeli domů ke Standovi do Habartova. Cestou jsme neopoměli ani nakoupit pivo na večer – tentokráte jsme vybrali Chodovar. Přivítala nás Standova manželka Jitka a syn Péťa, jenže netrvalo dlouho a museli jsme se Standou znovu na cestu. Auto, kterým se stěhovalo a které si Standa s Kubou půjčili ve škole totiž bylo třeba odvézt zpět ještě téhož dne. Znovu jsme se tedy vydali ke škole do Sokolova, odtud Transitem do mého bydliště, poté s dalším učitelem a dvěma učitelkami namačkáni v jednom autě zpět do Sokolova a odtud znovu Standovým autem do Habartova :). Po pravdě jsem si nemyslel, že můj výlet bude dnes tak akční a že se ještě znovu ocitnu poblíž domova. Měl jsem ale příležitost znovu navštívit místo svého učiliště a potkat i svoji bývalou učitelku němčiny.

Grilování u Standy - nechť se uhlí rozžhaví ;)

Grilování u Standy – nechť se uhlí rozžhaví ;)

Když jsme konečně natrvalo přistáli" v Habartově, byl čas konečně rozdělat malý Standův gril, otevřít pivko a posedět venku pod altánkem s celou Standovou rodinkou. Později večer, když už se venku notně ochladilo, jsme se přesunuli dovnitř domu, kde jsme pokračovali v rozhovorech, popíjení Chodovaru a sledování filmů – Kvasky, Krásky v nesnázích a nakonec i Fantoma opery. U Posledního filmu už jsme ale se Standou vydrželi jsme mi dva a nakonec i nás přemohl spánek, takže krátce před druhou hodinou ranní jsme šli spát.

Grilování u Standy - "stoletá" svíce a Chodovar

Grilování u Standy – "stoletá" svíce a Chodovar

Ráno jsem vstával před devátou hodinou. Standa s Jitkou měli napilno, protože chtěli jet k babičce. Bohužel – jak jsme zjistili – nebyl zrovna dostupný žádný spoj, který by mě odvezl. Nakonec jsem tedy jel se Standou, Jitkou a Péťou a Ti mě vzali oklikou domů. Ještě před tím se ale za mnou u Standy krátce zastavil Jitčin bratr, redaktor časopisu Chip ;). A není to úplná náhoda… ;).

Komentáře

Sdílet článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..