Reklama – cesta do stáda

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak moc může reklama a marketing ovlivnit vás, nebo společnost celkově? Jak moc se v našich každodenních životech odráží stokrát opakované reklamní fráze, které mozek postupem času přejímá za své? Domníváte se, že reklamnímu tlaku dokážete odolat, nebo o sobě víte, že snadno podléháte? Myslíte si, že reklama může být škodlivá? Přesně tomuto tématu bych se rád věnoval v dnešním článku.

Reklama nás dnes obklopuje doslova všude a jen těžko se jí můžeme ubránit, pakliže se nechceme zcela stáhnout ze světa. Razantního vzestupu se reklamě dostalo zejména v průběhu dvacátého století s rozvojem a širokou dostupností mnoha druhů médií – zejména pak s rozvojem televizního vysílání. Rozvoj reklamy však stále pokračuje. Reklamě již dávno nestačí reklamní plochy na billboardech, či v tiskovinách. Již dávno se nespokojí s několika minutami času během vysílání televizních pořadů. Šíří se na internetu, šíří se v počítačových hrách a virtuálních světech. Šíří se všude. Šíří se. Jako virus…

Na reklamně by nebylo nic špatného, kdyby sloužila svému účelu, tj. představení nových výrobků a služeb a jejich vlastností, které by mohli potenciální zákazníky oslovit. Jenže tento účel je v dnešní době pro reklamu spíše okrajovou záležitostí, byť by měl být stále primární. Hlavním účelem reklamy je dnes působení na spotřebitele se zaměřením na ovlivnění jeho myšlení. Reklama se nám snaží vnutit životní styl. Chce nás učit co je dobré a co špatné. Nemyslíte? Zamysleme se jen nad několika reklamními spoty abychom si tuto skutečnost nastínili.

Tak kupříkladu taková Coca-Cola se nás při propagaci svého nápoje Zero zcela nepokrytě snaží přesvědčit, že správným životním stylem je život individualisty – nezávislého muže, beroucího ženy jako zábavu a rozptýlení. Propagace promiskuity v hlavním vysílacím čase. A proč? Protože tak to má být" praví reklamní heslo. O nápoji Zero se nedozvíte nic. Reklama ve vás má pouze vyvolat pocit, že když jej budete pít, budete in" prototypem nezávislého akčního hrdiny.

Dalším příkladem budiž nespočetné variace reklam na jogurty, prací prášky, či kosmetické přípravky. Reklama nám např. představuje emancipované, samostatné ženy, které mají na starost vše – muži v těchto reklamách vystupují většinou jako pitomci", jež v životě neviděli pračku, nikdy nejedli jogurt, atd. Tedy pokud zde vystupují vůbec. Nebo naopak – žena vystupuje jako tupá" hospodyňka se špinavým bytem, která potřebuje radu co a jak. Kdybychom se měli řídit reklamou, pak zřejmě nevystoupíme z koupelny celý den, protože bychom si aplikovali na tvář, vlasy i celé tělo přípravky s desítkami a stovkami všemožných – samozřejmě naprosto nepostradatelných – výtažků ze všeho možného i nemožného. Opravdu si myslíte, že všechny tyto věci potřebujeme?

Reklama nám představuje nás samé jako prototyp stáda, v němž jsme všichni stejní. Ženám představuje muže jako tupce, kteří potřebují neustálou péči, mužům naopak ženy jako pitomé hospodyňky, jež potřebují svého akčního hrdinu" k tomu aby došli nějakého naplnění. Současně nás však také vyzývá k nezávislosti, individualitě, k tomu že máme být sami sebou". Neukáže nám už ale, co ono být sebou" má znamenat, protože být sebou" můžeme samozřejmě pouze tehdy, když budeme vlastnit určitý produkt, či využívat určitou službu. Reklama se nám snaží "implantovat" vzory chování. Stále stejný opakovaný stereotyp, který nám ukazuje jací jsme, či máme být.

Nenechme se mýlit tím, že v nás toto opakování zafixovaných stereotypů nezanechává následky. Každý z nás je ovlivňován prostředím v němž žije a informacemi, které má. Je to zcela přirozené. Mozek má tendenci zjednodušovat přijímané podněty a informace na základní veličiny a pojmy. Většina populace se snadno nechá ovlivnit i jen tím, co slyší ve zprávách. Předložené informace berou za své, protože jsou z důvěryhodného zdroje". Přitom důvěryhodnost zdrojů můžeme jen těžko ověřit a spoléhat na nestrannost novinářů, či jejich zdrojů je velmi ošemetnou záležitostí. A stejné je to v případě reklamy. Můžeme tvrdit, že na nás nemá vliv, ovšem zcela mimovolně se nám stále opakované základní principy, které v reklamě nalezneme ukrývají v podvědomí a mohou ovlivňovat naše rozhodování. Ostatně právě tak je reklama koncipována. Když budete v obchodě vybírat určitý výrobek a budete mít na výběr několik velmi blízkých produktů, pak častěji vyberete právě ten, který znáte z reklamy, protože jej znáte".

Na tuto marketingovou hru můžeme přistoupit. Dospělý jedinec má (nebo by alespoň měl mít) schopnost rozlišování a uvažování. Problém však často nastává u dětí a mladistvých, na něž je reklama bohužel stále častěji směřována, využívajíc přitom právě faktu, že mladý člověk nemá ještě tolik zkušeností a možností k nestrannému posuzování. A tak se reklama snaží prostřednictvím dětí ovlivňovat rozhodování jejich rodičů. Ukazuje dětem, jak být v kolektivu in" prostřednictvím vlastnění určité hračky, či určitého produktu. Vštěpuje dětem co je správné" a spoléhá přitom na to, že mnoho rodičů neodolá tlaku svých dětí a zmíněný výrobek jim zakoupí. Dítě totiž dokáže být velmi přesvědčivé, pakliže něco chce.

Je ale skutečně nutné, aby děti měli všechny tyto rádoby nutnosti? Neměli bychom se u nich více zaměřovat právě na osobnostní rozvoj, než na materiální chtění a vyjadřování sebe sama prostřednictvím materiálních hodnot? Vždyť materiální měřítko je dnes mnohdy mezi dětmi považováno za cosi nejdůležitějšího. Kdo není in" a nemá to či ono, ten je často vyloučen z kolektivu, nebo se stává obětí šikany, atd. I tohle je poté jeden ze způsobů, jak reklama působí zpětnou vazbou na rodiče, využívaje přitom právě dětí. Většina rodičů totiž nechce, aby jejich díte nezapadalo do kolektivu, nebo v něm bylo nějak utiskováno a tak raději dítěti koupí to co má přeci už každý". Bohužel i samotní rodiče často chybují v tom, že omezují své citové projevy k dětem na nákup věcí a zboží, které znají z reklam všeho druhu…

Podle mého názoru je reklama (na mysli mám pak zejména takové, které se nám snaží cosi vsugerovat) jedním ze zhoubných způsobů ovlivňování lidského myšlení, což se projevuje zejména u dětí. Pravidelný přísun reklamy je způsob, kterak jedince začlenit do davu. Reklama se nám snaží vsugerovat, že budeme jedineční, zatímco z nás dělá pouhé ovce ve stádu. Proto bychom měli při přijímání reklamy uvažovat a vždy se snažit vidět za oponu". Položte si u reklamy otázku: Říká mi tato reklama skutečně něco o daném výrobku, nebo se snaží ovlivnit moje uvažování a úsudek? Nesnaží se tato reklama působit jen na mé potřeby, aniž by mi nabízela něco skutečně zajímavého? Je třeba být obezřetný. Zejména pokud jde o děti, bychom se měli snažit je od reklamy co nejvíce uchránit. Je to totiž, myslím, jeden ze způsobů, jak nevychovat další ovci do stáda", ale uvědomělého jedince s vlastním rozumem, jakých je bohužel v naší společnosti čím dál tím méně.

A co vy – jak na tom jste s všudypřítomnou reklamou?

Komentáře

Sdílet článek

20 komentářů u „Reklama – cesta do stáda

  1. puzzlinka

    Chtěla bych se vyjádřit k odstavci, kde popisujete reklamu, v níž žena-hospodyňka vystupuje jako tupec. Máte naprostou pravdu. Žena je tam vyjádřena jako špindíra, která snad v životě nic nemyla, a proto tak její byt i vypadá. Mám na mysli i konkrétní reklamu. Muž, který propaguje mycí prostředek zazvoní u dveří. Žena otevře dveře a rovnou prostředek odmítá, jelikož má doma čisto. Přesto muže pouští dál, aby se přesvědčili o čistotě. Najednou tu je extrémně špinavá a zašlá vana. A vůbec celý byt je najednou jedna velká špína, ač žena předtím tvrdila, že má čisto. Některé reklamy nepropagují produkt, ale charakter lidí.

  2. Přemek V.

    ReklamaI já měl na mysli tuto reklamu, kterou popisujete :). Ale je jich samozřejmě nespočet. To co na tom považuji za zhoubné je fakt, že když jsou vám podobné principy ukazovány denně x-krát, tak se vám podvědomě zafixují do mozku, načež je přijímáte ze své. Dospělý člověk se dokáže (nebo by alespoň měl) bránit, např. tím, že reklamu vypne, nečte ji v novinách, zablokuje si ji na internetu, atd., nebo ji minimálně dokáže ignorovat. Ovšem dítě je většinou proti reklamě bez ochrany. Navíc je mnohem snáze ovlivnitelné, takže když poté bude denně vidět v reklamě příklady, že ženy jsou tupé hospodyňky a muži akční borci, co mají ženy jen pro zábavu, tak tyto vzory chování přijme a považuje je za běžné a samozřejmé. Nelze se pak divit tomu, že v pozdějším věku se mnozí opravdu chovají jako \"ti z reklam\", které jsou pro ně příkladem, namísto věčně zaneprázdněných rodičů…

  3. Huncut

    Tak samozřejmě, spousta reklam je tupých, některé se nám líbí a některé zase ne. Na každé reklamě si vždycky někdo může najít něco špatného a nikdy se nezavděčíte všem. Úlohou reklamy je ale propagovat, upoutat, zvýšit prodeje. A ty by jen pouhé představení výrobku nedokázalo. Nebo myslíte, že je potřeba dneska někomu představovat cocacolu nebo jogurt? A co víc, že pouhé představení bude mít efekt?Naopak reklamám vděčíme za mnohé. Vděčíme jim za to, že máme spoustu TV stanic, že se můžeme dívat na velkofilmy ze svého obýváku, reportáže, spravodajství, publicistika, sport… to vše by bylo bez reklamy výrazně omezeno a většina by vůbec neexistovala.A že reklamy utvářejí myšlení lidí? Samozřejmě, myšlení lidí utváří všechno kolem nás. Ale všechno je hlavně o lidech. Nevěřím že běžný člověk si po zahraní CounterStrike půjde zastřílet na ulici, stejně tak nezačne po skhlédnutí reklamy na cocacolu zahýbat své manželce. A pokud s člověke není něco v pořádku, že by to snad na něj mohlo mít vliv, je nemocný bez ohledu na to, jestli si bude hrát hry nebo se dívat na trendy reklamy.Reklama má tu výhodu, že je označena jako reklama. A každý ví k čemu reklama slouží a mlže se podle toho zařídit. Horší to je s hltáním informací, které jsou nám podávány jako \"důvěryhodné\" třeba ve zpravodajsví veřejnoprávní televize. Které dělá banda neprofesionálů a je tam jasně vidět názor autora reportáže, případně šéfa zpravodajství a né snaha o ojektivní popsání skutečností. O komerčních televizích ani nemluvím, ale tam se to tak nějak dá očekávat. U veřejnoprávní tv mě to štve. A to je daleko větší nebezpečí, než pojmenovaná a ohraničená reklama.

  4. dadajax

    Moc hezky napsaný článek. Rád bych se k této problematice taky vyjádřil. Myslím si, že na reklamě není nic špatného. Ani na těch reklamách, které zmiňuješ. Špatní jsou jen lidé, kteří se nechávají těmito reklamami ovlivňovat. Většina lidí žije prostě jen na \"autopilota\" a vůbec neřídí vlastní život. Mnohem raději se nechávají řídit externími faktory (jako třeba těmi raklamami, nebo médii). Samotné omezování reklam a médii by nikam nevedlo. Však oni by si ti lidé našli nějaký další objekt, od kterého by si nechali diktovat své životy. Snad jediným účinným řešením by bylo učit lidi už od útlého věku (ve školách), jak se takovému ovlivňování brání a jak žít svůj vlastní život.Ono přebírání cizích vzorů je zakořeněné už v lidské povaze. Vem si, že naprostá většina lidí v sobě reflektuje názorové a behaviorální vzory svých rodičů (nebo lidí, kterými byli vychováni). Uvědomil jsem si to teprve nedávno, ale je to opravdu tak. Tyto vzorce jsou uloženy hluboko v mozku a člověk se jimi nevědomky řídí i když tyto názory nebo chování nepocházejí z jeho vědomí. Hezky se k tomu hodí tato historka:Žena když měla připravit šunku k večeři, tak z ní vždycky nejdřív odkrojila oba konce. Jejího manžela to dlouho štvalo, a tak se jednou zeptal, proč zahazuje tak velké kusy dobré šunky. Ona na to: \"Dělám to tak, protože přesně tak to vždycky dělala moje máma.\" Pár dní na to přišla máma na večeři a řeč se stočila i na šunku. Když se muž zeptal, proč je třeba šunku uřezávat na obou koncích, pokrčila rameny: \"Vlastně ani nevím. Ale moje máma to vždycky dělala právě tak a bylo to dobré.\" Vzali tedy telefon, společně zavolali staré paní a zeptali se, proč krájela šunku z obou stran. Její odpověď? \"No protože jsem měla malou pánev!\". (přepsáno z knihy Jak myslí milionáři od T.Harv Ekera)Na té historce je hezky vidět, že lidi snadno přejímají nějaké fakta aniž by nad nimi přemýšleli. Myslím si, že téměř každý určitě najde několik podobných příkladu ze svého života. Úžasné je, když se člověk dostane do stádia, kdy nad věcmi opravdu přemýšlí a nepřebírá cizí názory bez přemýšlení. Takoví lidi mají kontrolu nad vlastním životem a žijou ho tak, jak opravdu chtějí.No…raději už ukončím mé menší zamyšlení :) Děkuji za podnětný článek, který mě donutil zase trošku popřemýšlet a trochu si ty myšlenky uspořádat :)

  5. Přemek V.

    Nebezpečnost[3]S tím, že \"přiohnuté\" zpravodajství je asi více nebezpečné souhlasím, ale je to o médiích celkově. Jak píšu i v článku, tak dospělého člověka už reklama toliko ovlivnit nemůže (neměla by), ale její nebezpečí spatřuji právě tam, kde proti ní není obrany – u dětí. a nejde samozřejmě jen o reklamu, ale i o další mediální žánry.Poučené dítě s poctivou výchovou by se asi nemělo nechat tak snadno ovlivnit, ale po pravdě – mnoho rodičů dnes na děti nemá čas. Musí vydělávat peníze a více než na sebe a svoji výchovu spoléhají na školu, či jiné instituce. Navíc je tu i mnoho rodičů, kteří k rodičovství nemají žádné předpoklady, kteří nemají tušení, jak se o děti starat a jejich výchova spočívá v tom, že dítě posadí před televizi, nebo jej na celý den vyženou před panelák, ať se nějak zabaví. Zejména na takovéto děti pak mají reklamy a média celkově velmi neblahý vliv. Mohou podněcovat \"potřebu\" něco mít a když to nedostanu od rodičů, tak si to ukradnu, atd. Samozřejmě to není neodvislé – vše je vzájemně propojeno a provázáno a jedno závisí na druhém, takže nelze říci, že by to bylo jen reklamou, jen hraním her, jen televizí, jako takovou. Ale svůj podíl tu má a ne zcela zanedbatelný.Jinak pokud jde o to, že bez reklamy by tu nebylo mnoho pořadů, filmů, atd., tak to je v peněžním systému samozřejmě pravda. Na stranu druhou, je ale otázkou, nakolik jde o programy kvalitní, či zda se spíše nepřibližují oněm reklamám a nesnaží se nám \"implantovat\" nějaký styl.Ostatně dětem a společnosti jsem se věnoval ve starším článku zde: http://djsnail.savana.cz…ota.php , takže v případě zájmu doporučuji k přečtení ;).

  6. Huncut

    ad děti: Máš pravdu, ale to není problém reklamy, ale problém rodičů, že nemají na děti čas. Nebavme se tedy o škodlivosti reklami, ale o škodlivosti nezodpovědných rodičů!Bez reklamy by nebyla žádná komerční televize, nebyla by Formule 1, Liga mistrů, Publicistické pořady odhalující korupci ve státní správě, spousta novin či časopisů… A to by byla velká škoda.

  7. Přemek V.

    Negace kolem nás[4]Díky za pěkný komentář. To na co jsem se snažil upozornit (a dělám to tak již relativně dlouho) je právě fakt, že mnoho lidí nad věcmi neuvažuje, nepřemýšlí, jen slepě přijímá. Samozřejmě je fakt, že každý z nás má takové věci, které prostě přijal za své od rodičů, či jiných vzorů. Bez ptaní a nějakého zkoumání. Ostatně jinak by snad ani nebyl možný vývoj, kdybychom nepřejímali to už objevené a stále dokola si to zkoušeli po svém a \"vynalézali kolo\" :).Za smutný fakt ale považuji to, že ony příklady, které dnes okolo sebe vnímáme jsou stále častěji zaměřeny \"protispolečensky\", dá-li se to tak nazvat. Z médií (reklama je jejich součástí) by člověk získal pocit, že vše je již jen negativní. Zločinnost všude, vraždy, války, násilí, atd. Žádné pozitivní příklady. Žádné příklady, které by lidem ukazovali, že jedině společnost jako celek může dosáhnout nějakého pokroku a rozvoje. Namísto toho jen neustálé hraní si na individualismus a odloučenost od ostatních, ba přímo vlastní nezávislost na světě. To je špatné.Fakt, proč na to upozorňuji a proč před tím varuji je ten, že lidi se přizpůsobují tomu nač myslí. Jestliže jsou tu stále jen myšlenky, tak se ona negace ve společnosti umocňuje. Jenže pozitivní příklady tu chybí a v médiích je těžko lze nalézt, neboť ta jsou v současnosti stavěna zejména na přinášení negativních zpráv.Ono je snadné říci, že lidé chtějí vědět co hrozného se děje a ne to, že Pepa z Horní Dolní, již dvacet let zachraňuje opuštěná mláďata a tak podobně, ale ona přemíra negace v nás zanechává stopy – a zejména právě v dětech. Negativní myšlenky boří, zatímco pozitivní stavějí. V reklamách ale často nic pozitivního nevidíme, jen fakt, že někdo je pitomec, když ještě nemá to, či ono, a tak podobně. Ale jde samozřejmě o média celkově.

  8. Přemek V.

    Není to jen o reklamně[6]S tímto názorem souhlasím a skutečně vždy tvrdím – i zde v komentářích i v článku -, že velkou zodopovědnost nesou rodiče, kteří se ale bohužel často zodpovědně nechovají. Přesto viním reklamu a média z toho, že dávají špatný příklad, protože tam kde selhávají rodiče by měla zasáhnout společnost a dát dětem nějaké pozitivní vzory v chování. Ovšem, když společnost tyto pozitivní vzory nemá a média překypují jen skandály, korupcí, vraždami, násilím a přiblblou reklamou (která dokáže dítě ovlivnit možná mnohem více, než zprávy), tak lze těžko očekávat, že to na dětech neponese žádné následky.Smutný je fakt, že je to \"postupně se nabalující koule\" problému a s každou další generací se toto prohlubuje.Potom to vede k faktu, že jedno ovlivňuje druhé – násilná společnost, žádá násilné pořady, které ji baví. Násilí v médiích ovlivňuje následně zpětně společnost a tak dokola. Těžko hledat cestu z tohoto kolotoče…

  9. Huncut

    Tak ono je problem hlavne to, ze media prinaseji skandaly, korupci, vrazdy a nasili predevsim proto, ze je to to, co lidi chteji, po cem je poptavka, co lidi pritahuje :-( A pak je to zacarovany kruh.

  10. Přemek V.

    Život jako vlak[9]Tak tak. Je to jako vlak co jezdí pořád stejnou trasu dokola a nejde z něj vystoupit. Kdo chce vyskočit, ten si namlátí hubu, a ještě ho ostatní cestující nebudou moc chápat, protože vlak je to přeci příjemný a přináší spoustu zážitků. Jen málokdo chce vidět svět přímo a ne jen \"z vagonu\"…

  11. ChristianoErwen

    Perfektne napísaný článok. Keďže reklamu študujem, tak ju mám na očiach každý deň. No zvykol som si, ale tiež by nemusela byť doslova všade.

  12. Najja

    puzzlinka Přesně tato reklama se mi teď vybavila. Přesvědčená žena ve dveřích, která tvrdí, že \"má doma čisto\" a pak se dění přesune do koupelny, aby byl vidět kontrast, tak je vana naprosto odporně zanesená. Mně, jakožto diváka, reklama ale spíše odradí. Jestli tvůrci nazvali tuto vanu čistou, pak se neměli snažit zvýšit kontrast mezi \"čistá\" a \"ještě čistší díky našemu výrobku.\" Prostě bijící do očí. :)

  13. Yossariann

    Já bych to neviděl tak černě. Mě například reklama docela slušně živí.

  14. Alžběta

    Ahoj, parádní článek a skvělé a zajímavé komentáře. My si doma z reklamy většinou děláme prdel, a to nejenom já s manželem, ale i děcka. Naposledy nás úplně odvařila \"svíčka, která když dohoří, tak sama zhasne\" :-DDDD Moje třináctiletá dcera zase projevila údiv nad tím, jak jsou řasy s novými řasenkami čím dál delší a hustší a vyslovila obavu, že když to takhle bude pokračovat dál, tak si je budeme muset za chvíli odhazovat z čela, jako vlasy. Určitě asi taky nejsme imunní a někdy něco na základě reklamy koupíme, ale řekla bych, že si uchováváme docela zdravý odstup a že se to daří nenásilně vštěpovat i děckám. :-)

  15. Evča

    Reklama a reklama je rozdíl. Šíleně nesnáším tu Colovou s tím kamionem a Santou, to bych vraždila. :) Pamatujete ještě ale na reklamu Kofoly (já nemusím, já už ho vidím), ta se přece tvůrcům povedla. Když má někdo cit pro ten správný humor, může vzniknout i zajímavé dílko. >> http://www.evulin.ic.cz…a-reklama

  16. Přemek V.

    Reklama jako umění[18] O tom nepolemizuji. Taky si myslím, že některé reklamy tak jak jsou natočené jsou skvělé a dokáží lidi oslovit např. touto humornou firmou. Také ne všechny jsou vyloženě takové, aby člověka nějak \"brutálně\" ovlivňovali. To ale nic nemění na faktu, že v reklamách (většině) se objevují určitá klišé, podle nichž si pak lidé (a zejména děti) utvářejí podvědomou představu o fungování společnosti.

  17. Redemptor

    Kecy, kecy, kecyNaproste napochopeni funkce reklamy. Tvuj clanek o reklame ma stejnou vypovedni hodnotu asi jako kdyby Dada Patrasova zamyslela nad vyznamem cervich der pro potencialni cestovani v case :oDChapes, ze reklama tu neni od toho, aby odrazela realitu? Resp. jako cokoli jineho je to UMELECKY zanr!!!! Tudiz i ona pracuje s autorskou licenci!! A zamerem neni podat dokonaly odraz reality (ano, nekteri muzi si umeji vyprat), ale potrebuji prodat vyrobek!! A ted hadanka – kdo kupuje casteji praci prasek??? A odpoved bude? ZENY!! Jak prekvapive, ze? Takze reklama na praci prasek by asi mela znazornovat zenu, ne? Protoze kdyby tam byl 20lety mladik, ktery se rozplyva nad tim, jak tendle prasek dobre pere, hadam, ze na dracku by asi nesel….:oD Zijeme sice ve svobodne dobe a kazdy ma pravo na projev, ale vse by melo mit sve hranice…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..