Jak se mi žije, aneb off-line reportáž z Facebooku II.

Je tady druhé pokračování mé osobní exkurze mými statusy na komunitní síti Facebook, z nichž bych ve formě tohoto článku rád rekonstruoval" události posledních dvou měsíců. V první části jsem se ohlédl zpět na měsíce březen a duben, dnes nás tedy čeká společná procházka květnem a červnem…

Květen

Vítá vás Techmania

Vítá vás Techmania

Hned počátek měsíce jsem zahájil pracovně, ovšem již od 4. května mě čekal týden volna a s ním i jedna zajímavá událost, jíž byl středeční výlet do Plzně na výstavu Techmania a prohlídku Pivovarského muzea. Již od dob, kdy jsem přestal navštěvovat školu jsem označován za přítele školy", neboť ji pravidelně navštěvuji a chodím si poklábosit s učiteli (zejména tedy se Standou), porozhlédnout se co nového, atd. A právě od Standy jsem se dozvěděl o tomto ryze školním výletě, na nějž jsem se tak měl tu příležitost rovněž dostat :). A tak jsem se šestého května vydal do Sokolova odkud se na cestu vyráželo. Jedinou nevýhodou byl fakt, že pršelo, byla zima, foukal vítr a celkově to počasí za mnoho opravdu nestálo. Řidič autobusu se ukázal jako veselý chlapík, takže cesta ubíhala rychle a netrvalo dlouho již jsme stavěli na místě určení.

Vstupujeme do areálu

Vstupujeme do areálu

Standa u jedné z expozic

Standa u jedné z expozic

Věda může působit i jako umění

Věda může působit i jako umění

Expozice s možností otestování různých fyzikálních zákonů v praxi byla jistě zajímavou zkušeností, která stojí za vidění. U každého exponátu má člověk možnost si přečíst o jeho funkci, historii, atd. Škoda jen, že jsme na samotnou prohlídku neměli toliko času, kolik by bylo nutné k důkladnému průzkumu všeho, co se zde nabízelo.

Další z expozic na Techmánii

Další z expozic na Techmánii

Tohle si odjakživa přeji domů a stále to nemám :)

Tohle si odjakživa přeji domů a stále to nemám :)

Hra světla a stínu

Hra světla a stínu

Po rychlém občerstvení a krátkém bloudění s autobusem po silničkách okolo budovy, v níž se expozice Techmania koná, jsme se konečně vydali na návštěvu Pivovarského muzea. Zde nás zaujala jak expozice samotná, tak zejména veselý a velmi dobrý výklad v podání paní průvodkyně. Návštěva tedy stála za to (stejně tak jako dobrá Plznička v ochutnávce :)). Zpět do Sokolova jsme se vraceli cca. kolem páté hodiny, takže jsem si ještě skočil na dva Permony ke Klášteru a pak už se vydal na cestu domů.


Navštivte i vy Pivovarské muzeum! Pokud se nemůžete dostat do Plzně, pak využijte možností, které nám skýtá dnešní doba a prohlédněte si některé z expozic alespoň virtuálně, díky službě VirtualTravel, o níž jsem se zde na blogu již také zmiňoval.


 

Musím se přiznat, že se mi tenhle výlet moc líbil. Nejen kvůli samotné expozici a cílu té cesty, ale kvůli té cestě samotné. Najednou jsem si mezi těmi ostatními studenty připadal  o těch cca. deset let mladší a úplně jsem si připomenul onu atmosféru školních výletů. Zkrátka velmi příjemný, byť trochu nostalgický pocit…

Pilsner Urquell - české národní zlato

Pilsner Urquell – české národní zlato

Ostatně když už je řeč o pocitech… Těch jsem si v květnu také řádně užil :). Ne, žádný milostný románek se nekonal. Svoji dávku citů jsem si nadělil sledováním filmů a poslechem příjemné muziky. Ať už jde třeba o skvělou kapelu Coldplay, zpěvačku s nádherným hlasem – Arunu, nebo filmy jako je Titanic… ;).

Ani IT ale nezůstávalo stranou mých zájmů. Zkusmo jsem si třeba testoval Ubuntu Server (abych zjistil, že mé návyky a znalosti z Windows zde opravdu neuplatním… :)). Opravdu tedy nevím, jak to s tím mým vlastním serverem dopadne, protože pokud bych měl nasadit Linux (což by asi byla jediná možnost), tak se budu muset mnohé učit… Windows Server 2003 totiž opravdu kupovat, ani nasazovat nehodlám, byť by mi asi vyhovoval mnohem více… Nejen serverem živ je ajťák", ale i desktopem. Na něm mám od uvedení RC verze nového systému Windows 7 nainstalován právě tento systém a to dokonce jako systém hlavní, jež vystřídal svého předchůdce – Vistu. A jelikož se v květnu dostal na veřejnost i český jazykový balíček pro tento systém, tak jsem neváhal a instaloval. Je však pravda, že úroveň lokalizace (byť ještě není finální) se mi na některých místech vskutku nezamlouvá :). Snad to bude ve finále lepší…

Ale pojďme dál. Dne 16. května se měl konat zaměstnanecký večírek. Takový každoročně dvakrát do roka svolávají naše odbory kupříkladu ten loňský letní se opravdu vydařil), ale tentokráte se zdálo, že není kde, tudíž se iniciativy chytla jistá spoluzaměstnankyně a začala vše organizovat. Jenže jak už to tak nakonec bývá, tak z večírku nakonec sešlo pro nízkou ohlášenou účast. Nejprve všichni slibovali, že dorazí, ale nakonec ten dělal to a ten zase tohle a všichni dohromady udělali h… Však víte :). Spolu s mojí kolegyní jsme to tak ale nechtěli nechat, a když už se to tedy plánovalo, tak jsme si řekli, že si alespoň společně s jejím přítelem vyrazíme všichni večer na pizzu. A také jsme to také udělali. Nakonec jsme však skončili i v místním podniku El Paso, kam nás ještě téhož dne v poledne pozvala další kolegyně, která se rovněž nechtěla smířit s tím, že z večírku sešlo. Nakonec se nás tedy v tomto podniku sešla skupinka šesti lidí a byla zábava, na níž rádi vzpomínáme.

V podzemí...

V podzemí…

Tento večírek měl však i jeden neblahý důsledek (alespoň to přičítám právě jemu, respektive tomu, jak jsem šel v chladné noci dost nalehko domů) a totiž ten, že jsem znovu nastydl. Pár dnů se nic nedělo, ale již brzy o sobě dalo spojení nachlazení s alergií znát a já po pár dnech téměř přišel o hlas a celkově mi bylo opravdu hodně mizerně, takže nakonec nezbylo, než vyhledat lékařskou pomoc. A doktor mi předepsal antibiotika a týden doma. A právě tady se začal příběh o kontrole dodržování léčebného režimu, správním řízení, atd., ale to je již jiná a probraná kapitola.

Ještě před tím, než se mi přitížilo, však došlo i k jiné a již dlouho domlouvané akci – k setkání s mojí známou, kamarádkou, bývalou učitelkou a moc milou bytostí v jedné osobě – s Májou. Dne 20. května jsme se spolu odpoledne sešli v sokolovské restauraci Koruna a opět jsme si měli mnohé co vyprávět. Jako bonus navíc mi Mája předala též DVD se záznamem letošní akce Belly Dance, jíž jsem se jako divák zúčastnil začátkem března. Je na škodu, že s lidmi jako je Mája ten čas ubíhá nějak  rychle. Osobně beru naše setkání a celkově setkání s podobnými lidmi, jako takovou relaxaci, protože mne vždy velmi potěší, když mám příležitost mluvit s člověkem, který není jen pouhou loutkou v rukou médií, ale skutečnou osobností s vlastním názorem a rozumem, s vlastním smyslem pro vnímání souvislostí, atd. Tímto bych tedy Máje rád poděkoval – opravdu si těch našich občasných setkání vážím, bo mi přinášejí do života ujištění, že lidi jako jsi ty stále existují ;).

Staré pivovarské nástroje

Staré pivovarské nástroje

Květen se nesl ve znamení StarWars. Alespoň pro mě. I díky tomu, že jsem byl doma a nemusel do práce, měl jsem dostatek času na sledování filmů. A na řadu tentokrát přišla právě sága StarWars. Postupně jsem si tak pustil nejen Epizody I. – VI., ale i prozatím všechny dostupné epizody seriálu StarWars: The Clone Wars. A musím říct, že ačkoliv jsem původně od animovaného seriálu moc neočekával, tak se mi tento velmi zalíbil a ničím si nezadá s napětím a emocemi původní šestice filmů. Ale nejen série Hvězdných válek mě oslovila. Velmi se mi líbil i film V jako Vendeta, který – ač filmy podle komixových předloh až tolik nemusím – mi připadal jako povedené dílko a to zdaleka ne jen kvůli faktu, že si v něm zahrála má oblíbená Natalie Padmé" Portman :).

Byla-li řeč o StarWars, tak nemohu nezmínit ani květnový fenomén v podobě nového filmu StarTrek XI. Osobně mám StarTrek a celý ten svět uvnitř i okolo něj velmi rád. A tak jsem se velmi těšil i na tento film. Samozřejmě internet nezklamal a tak jsem se mohl na film podívat již krátce po premiéře. A stojí za to. Těším se, až si na něj zajdu do kina a podívám se na něj v pořádné kvalitě na velkém plátně.

Proces výroby piva v dobách našich předků

Proces výroby piva v dobách našich předků

Pivo je třeba dát do řádně opracovaných sudů

Pivo je třeba dát do řádně opracovaných sudů

Ať už je váš názor na politiku a politiky jakýkoliv, můj názor je ten, že násilnosti do politiky nepatří. A rozšiřuje-li se podobná nevraživost kvůli politice mezi lidi a občany, pak je to na pováženou. Proto mě koncem května znechutila ona vajíčková aféra a i k tomuto tématu jsem napsal jeden článek…

Přišel konec května a s ním i jedna smutná zpráva o úmrtí zpěváka Waldemara Matušky. Pravdou je, že v posledních letech jsme o něm již tak často neslyšeli, ale kdo z nás nezná jeho písničky? Osobně mám moc rád české písničky z šedesátých a sedmdesátých let (vlastně i z osmdesátých, bo ty už jsem na vlastní kůži" zažil). Dnes již klasické hity z muzikálů Kdyby tisíc klarinetů, Starců na chmelu a mnoho jiných. A nejsem sám, kdo má tuto muziku rád a to překvapivě ani v mé generaci. Osobně se domnívám, že až odejdou všichni z této generace našich pěveckých velikánů, tak zde zbude prázdné místo, protože na současné scéně nevidím nikoho, kdo by mohl hrát stejnou ligu. Jsou zde dobří zpěváci i zpěvačky, ale na muzikanty z éry let šedesátých a sedmdesátých prostě nemají…

Červen

Hudba je velké téma mého života. Po delším spícím období" jsem se proto znovu pustil do práce na nové muzice. Ale nejen na muzice, nýbrž i na grafice. Výsledkem je několikero digimaleb" a několikero rozpracovaných songů. A je-li řeč o muzice, pak se musím přiznat, že jsem začátkem června znovuobjevil jednu zpěvačku – Christinu Aguileru. V jejím songu Beautiful (a nejen v něm) jsem se utápěl" několik dnů…

Hned prvního června jsem však náruživě oslavil dětský den :). Ráno jsem jel něco podepsat do práce a později jsem skončil u kamaráda, kde jsme až do večera pařily" na počítači geniální starší akcičku Serious Sam. Jo, to bylo odreagování, když člověk pozabíjel ty tisíce potvor :).

Já, netbook a Permon U kláštera :)

Já, netbook a Permon U kláštera :)

Ve čtvrtek 11. června jsem si udělal výlet do Sokolova za Standou
a do školy, kde jsem již notně dlouho nebyl. Výlet za posezením U Kláštera s Permonem, či dobrý kebab u Lukáše. Zkrátka takový ten můj tradiční rychlo-rekreační výlet… Byl to ovšem jen takový předvoj před sobotní dovolenou., kterou jsem měl plánovanou již cca. měsíc dopředu. V sobotu 13. června měla totiž svatbu moje kamarádka Růženka, kde jsem samozřejmě nemohl a nechtěl chybět. Ačkoliv samotný svatební obřad začínal až v jedenáct hodin, já jsem vyjel již ráno v půl deváté a měl jsem tak možnost si vychutnat atmosféru ranního Sokolova. Štěstím bylo, že ač bylo počasí v předchozích dnech spíše nevyzpytatelné a deštivé, tentokráte již od rána zářilo slunce a celý den se nesl v letní atmosféře.

Sokolovský zámeček v ranním slunci

Sokolovský zámeček v ranním slunci

Novomanželé před Zámečkem

Novomanželé před Zámečkem

Již před jedenáctou hodinou se začínali scházet účastníci obřadu. Krom nevěsty a ženicha nechyběla třeba ani společná kamarádka Petra s přítelem a jejich mimčem, které jsem měl možnost vidět prvně, neboť jsem s Petrou mluvil osobně naposledy ještě před porodem. Poté již došlo na slavnostní obřad, fotografování, gratulace, povídání, atd. Vše trvalo asi do dvanácté hodiny. Poté se svatebčané odebrali na slavnostní oběd v rodinném kruhu. Do odpoledne, kdy byla na pátou hodinu plánována svatební sešlost v hospodě Drak, jsem tedy měl volno. Původně jsem ani moc nepočítal, že bych zůstal a myslel jsem, že se zúčastním pouze obřadu, ale nakonec jsem se nechal přesvědčit, že odpoledne přijdu. Jenže co teď? Vyčítal jsem si, že jsem si s sebou nevzal svůj netbook, protože jsem si mohl zatím v klidu sepsat třeba nějaký článek na blog. Zavolal jsem tedy Štůrovi, aby za mnou přijel do Sokolova, že dáme řeč u pivka v Koruně. A tak se také stalo. Než ale Štůr dorazil, tak jsem si bez netu, či počítače přišel velmi nesvůj. Pořád jsem měl pocit, že mi něco uniká. Ta závislost na IT je vážně hrozná věc :). Zato jsem si ovšem užil poklidné posezení v parku za svitu slunce a zpěvu ptáků.

Sokolovský park

Sokolovský park

Jeden z mých "úlovků" v parku

Jeden z mých "úlovků" v parku

Odpoledne před pátou jsme se Štůrem dorazili k Drakovi. Zanedlouho po nás dorazila i Růženka s manželem a sestrou Káťou, nebo má spolužačka a společná kamarádka, jejíž jméno je rovněž Káťa. Štůr pouze pogratuloval a pak šel domů, ale já samozřejmě zůstal. Spolu s ostatními jsem slavil až do desáté hodiny večerní. Popíjelo se, povídalo, grilovalo, hrála muzika – zkrátka pohodička :). Těšilo mě rovněž, že jsem měl konečně možnost poznat trochu více i Růženčinu sestru Káťu, kterou jsem do té doby znal spíše jen od vidění. Po pravdě bych býval seděl ještě déle, ale jednak mi před půl jedenáctou odjížděl domů prakticky poslední spoj a za druhé jsem musel druhý den do práce. Vzal jsem si z toho ponaučení, že když jede člověk na svatbu, má si vzít vždy alespoň dva dny dovolené, protože jeden opravdu nemusí stačit :).

Pózovat se jí moc nechtělo... :)

Pózovat se jí moc nechtělo… :)

Odpolední akcička u Draka

Odpolední akcička u Draka

Hned 16. června jsem byl znovu v Sokolově. Předně kvůli vyřízení zrušení správního řízení s mojí maličkostí a za druhé kvůli reklamaci mého telefonu HTC Touch Dual, na němž se po cca. roce používání odporoučela na věčnost dotyková vrstva. Samozřejmě, že jsem navštívil i oblíbenou restauraci U Kláštera, akorát mne mrzelo, že se zde nekonalo slavnostní otevření minipivovaru Permon (zatím fungujícího v Lomnici u Sokolova a nově chystaného právě v Sokolově), které se zde dle původních plánů mělo právě tento den konat. Jenže plány jsou plány a tak se tyto odkládají údajně na červenec. Těším se. Měl jsem ovšem alespoň možnost ochutnat permoníkovskou" pivní novinku – Permon s příchutí malin :). Po pravdě nezvyklé, ale zajímavé. A to prý existuje ještě s příchutí višňovou, ale ten momentálně nebyl k dispozici.

Přichází konečně léto?

Přichází konečně léto?

O nezorganizovaném, ale nakonec vydařeném podnikovém večírku tu již byla řeč. A 19. června od osmé hodiny večer došlo i na ten oficiálně svolaný. Letos se sice negrilovalo a neslavilo venku, tak jako loni, ovšem posezení v El Pasu se povedlo. A nebyla tu rozhodně ani nouze o tanec, kde jsem si zase jednou řádně zařádil s našimi fajn kolegyněmi :). Většina lidí se rozprchla okolo první hodiny ranní a tak jsme zde zůstali už jen ve čtyřech včetně mé maličkosti a kolegyně Jarky. Nakonec jsem z celé naší party odcházel jako poslední cca. v půl páté ráno. Ale stálo to za to. Po pravdě jsem si ale opět uvědomil, že já nejsem člověk, který by vyhledával podobné akce, diskotéky, bary, atd. Když na to přijde, tak si rád občas vskutku rád vyrazím s kolegy někam trochu mimo všední den, ale že bych toto přímo aktivně vyhledával a šel sem třeba sám jen tak… Ne, neláká mě to. Tenhle životní styl mi je nějak cizí…

S kolegyní Gitou a kolegou Markem

S kolegyní Gitou a kolegou Markem

O den později – dne 20. června se v našem městečku konaly každoroční letní slavnosti města. Po pravdě nebylo to nic zvláštního a jejich úroveň je rok od roku horší, řekl bych, ale přesto jsem se šel podívat a nakonec zůstal cca. čtyři, nebo pět hodin i přesto, že rockovou a metalovou hudbu, kterou zde hrálo několik kapel, zrovna tak dlouho poslouchat opravdu nemusím :). Naštěstí vždy trvalo skoro hodinu, než si kapela přestavěla pódium a provedla zkoušku :).

Pódium na letních slavnostech našeho města

Pódium na letních sla
vnostech našeho města

A tím se dostáváme prakticky již do současných dnů. Poslední významnější událostí je to, že jsem v našem podniku vstoupil do odborů, ačkoliv jsem tam nikdy nechtěl, protože jsem v tom nespatřoval žádný větší smysl. Po pravdě jej tam pořád nějak moc nevidím, ale kdo by odolal sympatické místopředsedkyni a fajn kolegyni, když nás do odborů přišla osobně pozvat :). Zkrátka každý máme své důvody :).

Ačkoliv jsem to měl v plánu, tak do školy v Sokolově se v tomto školním roce už zdá se nedostanu. Rovněž grilování u Standy už plánujeme a odkládáme cca. dva měsíce a vzhledem k tomu, že Standa by měl jet začátkem července pracovně na dva týdny na Nový Zéland, tak to asi odložíme znovu. Přede mnou je posledních pár pracovních dnů a od šestého (ale prakticky již od třetího) července mě čeká dovolená, kterou strávím tradičně třídním srazem, návštěvou filmového festivalu v Karlových Varech, atd. Tak snad to počasí se umoudří a dopřeje nám trochu letní nálady, namísto podzimních panoramat. Už se moc těším a samozřejmě zde o tom na blogu budu opět referovat. Jen doufám, že to nebude s takovým zpožděním, jako v případě tohoto dvoudílného článku :).

PS: Pokud jste dočetli až sem, tak vám děkuji za pozornost ;).

Komentáře

Sdílet článek

4 komentáře u „Jak se mi žije, aneb off-line reportáž z Facebooku II.

  1. Přemek V.

    FotografieDíky. Tak on ten text je téměř na pět stran, takže to oživit určitě chtělo, jinak by to bylo jen strohé vypravování. Ale tyhle fotky jsem tu chtěl umístit od začátku, protože se prostě vztahují k tématu :).

  2. Petr \"Pe3ček\" Loukota

    Moc hezké, díky za článek! Je vidět, že ses v posledních týdnech opravdu nenudil. :-)Líbí se mi, jak v tvých reportážích ze života často nechybí nějaká ta fotečka tebe s pivem. A \"akcička u Draka\" je taky dobrá. :-P

  3. Přemek V.

    Já a pivko :).No jo. Já a mé fotky s pivkem :). Ono to pak vypadá, jako kdybych byl nějaký násoska, ale naštěstí to tak vážně není. Je fakt, že si rád dám dva tři kousky, když někam jedu v místní hospůdce, ale zase že bych to vyhledával každý den v množství větším než malém, to naštěstí opravdu ne. Ale jinak pěkná fotka s tím půllitrem Permona ;).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..