Jak se mi žije, aneb off-line reportáž z Facebooku I.

V poslední době s hrůzou v očích :)" sleduji, že na svém blogu zveřejňuji jen různé úvahy, zamyšlení a IT články. Možná se tedy budete ptát, kam se podělo ono ne zcela malé procento článků, v nichž jsem se věnoval čistě soukromým záležitostem a věcem z mého všedního života? Ty sice asi nikoho nezajímají, ale pro mne jsou jistou formou on-line deníku, k němuž se mnohdy rád vracím pro vzpomínky z minulých měsíců a let. Odpověď je jednoduchá – tyto články ukradl Facebook!

Je tomu skutečně tak. Od té doby, co jsem se – vlastně poměrně náhodou a to i přesto, že jsem se tomu dost vyhýbal – ocitl na Facebooku, postuji ony události ze svého života on-line pěkně na Facebook, kde se o nich dozvědí právě a jen ti, které by takové informace mohli alespoň trochu zajímat – moji reální i virtuální" přátelé z Facebook komunity. Bohužel, když už to člověk jednou popíše pěkně přímo on-line, nějak nemá později tu potřebu sepsat si všechny své zážitky i pěkně off-line ve formě článku na blog. Ale s tím se musí něco udělat! Rozhodl jsem se tedy propátrat své statusy za posledních několik týdnů a připravit z nich takovou off-line reportáž: Pátrání po životě Přemka V. A protože jde o docela dlouhé období, rozhodl jsem se tenhle článek rozdělit na dvě části. Dnes tedy vítejte u té první…

Zdá se, že poslední cca. tři měsíce se nesou ve znamení přetrvávající únavy. Po zběžném pohledu lze zjistit, že jsem toho obvykle mnoho nenaspal a do práce jsem chodil pravidelně po nějakých třech, maximálně čtyřech hodinách spánku, což na náladě, ani zdraví mnoho nepřidá. Bohužel se tomu stále nějak nemohu ubránit – zkrátka mi nějak nejde do praxe uvést ten Time Management :).

Tři měsíce ale přeci nemohli být jen o neustálém střídání práce s prací a volna s prací? Co se tedy odehrálo dále? Pojďte si spolu se mnou projít takovou menší exkurzi:

Březen (druhá polovina)

Se Standou v restauraci U Kláštera

Se Standou v restauraci U Kláštera

Konec března se nesl ve znamení IT. Ocenil jsem vylepšení v prohlížeči Google Chrome a měl jsem radost s uvedení finální verze osmé verze Internet Exploreru. Tu mi trochu hatil fakt, že v mém desktopu se do křemíkového nebe odebrala grafická karta ATI Radeon X1650, ale během pár dnů jsem ji nahradil další pasivně chlazenou (a tedy tichou) ATInou – Radeonem X3650.

S končícím měsícem jsem se také vypravil na svoji pravidelnou cestu do Sokolova. Navštívit Standu, dát si Permona a kebab, posedět si a relaxovat se. Naštvalo mě však naše místní kino, respektive nezájem zdejších diváků. Kvůli jejich neúčasti jsem totiž přišel o film Ocas ještěrky. Pro jednoho, či dva diváky totiž kino opravdu hrát nebude… Tak jsem si to vynahrazoval sledováním filmů doma na počítači. V kině mě však pobavila např. komedie Líbáš jako Bůh. V téže době jsem také začal více experimentovat s aktuálními sestaveními chystaného operačního systému Windows 7.

Duben

Již v dubnu se několikráte grilovalo ;)

Již v dubnu se několikráte grilovalo ;)

Začátek dubna se opět nesl ve znamení návštěvy v Sokolově. A taky ve znamení mé nové záliby v chození do kina. Druhého dubna jsem se po návratu z cest" vydal do kina na film Nouzový východ, v němž se po deseti letech znovu sešli před kamerou Leonardo DiCaprio a Kate Winslet. Bohužel místní lidé si zopakovali svoji (z mého pohledu překvapivou) neúčast, takže z kina nic nebylo. Před kinem jsem se ale potkal s jednou velmi příjemnou slečnou, takže mě později mrzelo, že jsem ji nikam nepozval, když už jsme měli stejný vkus a chtěli jít na stejný film. Ale tak už to prostě bývá…

První dubnový víkend mi přinesl dvě výhry. Nejprve jsem vyhrál mixér v soutěži s Perlou a den na to CD Just Dance v rádiové soutěži. Obojí – jak jsem mohl později ocenit je skvělé :). To už se na mě ale pomalu začala projevovat ona nevyspalost, únava a k tomu ještě jarní alergie, takže jsem osmého dubna zašel k doktorovi a ulehl doma do postele. To jsem ještě netušil, jakou to bude mít za necelé dva měsíce na to dohru. Díky pobytu doma jsem měl alespoň čas dopsat jeden ze svých článků na blog, pod nímž se pak strhla celkem zajímavá diskuse. A také jsem konečně vybudoval svoji on-line fotogalerii. Jen mě mrzelo, že jsem nemohl vyrazit na setkání s kamarádem a spolužákem Patrikem, který tou dobou přijel oslavit velikonoční svátky domů do Sokolova…

Při budování fotogalerie jsem zjistil relativně nepříjemnou věc. V posledních měsících fotím stále častěji jen s pomocí nekvalitního fotoaparátu v HTC Touch Dual. S tím bylo třeba něco dělat. Jenže co, když můj postarší digitální fotoaparát už je přeci jen poněkud neohrabaný a do kapsy se nevejde?. Potřeboval  jsem něco nového, menšího, snadno přenosného, ale zároveň i relativně kvalitního s dobrými možnostmi. Nakonec jsem neváhal a objednal si fotoaparát Panasonic Lumix DMC-TZ5. Konečně něco zajímavého :).

Jedna ze stovek fotografií pořízených novým fotoaparátem

Jedna ze stovek fotografií pořízených novým fotoaparátem

Na netbooku jsem experimentoval s Linuxem. Ale, ne, že bych jej instaloval. Potřeboval jsem spustit jeden nástroj, při vypnutém systému, jenže jsem neměl po ruce USB verzi Live verze Windows XP a nechtělo se mi s ní dělat. Namísto toho jsem měl po ruce Slax a v něm i Wine modul. Bohužel poučení zní: Když chceš zasahovat do Windows s pomocí windowsácké" aplikace, pak to nedělej z Linuxu a pod Wine. Podařilo se mi totiž totálně nabořit má netbooková Windows XP, která jsem později musel obnovit. Ale poučil jsem se a zase jsem se dozvěděl něco nového, takže to nebyla zcela ztracená zkušenost. Ostatně o onom obnovování systému na netbooku mám dodnes rozpracovaný článek, ale do této chvíle jsem ho nedopsal – budu si na to muset najít chvilku…

Zdravotní stav se mi rychle zlepšoval a tak jsem se rozhodl, že nebudu čekat na kontrolu u lékaře, ale do práce půjdu již na velikonoční pondělí, neboť v práci byl nedostatek lidí. Vzal jsem si tedy pomlázku a vydal se do práce. Potěšujícím faktem bylo, že jsem
mohl proplácnout" hned několikero kolegyň, mezi nimiž nechybělo a trio nejpůvabnějších zaměstnankyň našeho podniku – tedy alespoň z mého pohledu :).

Duben se nesl i ve znamení ohně

Duben se nesl i ve znamení ohně

Stále více jsem experimentoval s novým systémem od Microsoftu, který na mě skutečně udělal dojem. Netrvalo dlouho a po několika letech jsem se definitivně zbavil systému Windows XP, který mi stejně již jen ležel ladem na disku. Na uvolněné místo jsem nainstaloval zbrusu novou RC verzi Windows 7. A světe div se – už jsem u ní zůstal. Ještě před tímto krokem jsem si ale užíval" i jiných zážitků s počítači:

Přítel mé kolegyně měl počítač a ten počítač jednoho dne začal padat. A padal a padal a nikdo nevěděl proč. A tak jsem přišel já. Po několika testech bylo jasné, že vina není tentokráte s největší pravděpodobností na straně software, ale právě na straně hardware. Postupně jsme došli k tomu, že na vině bude s největší pravděpodobností deska. A jako vhodné řešení se tedy ukázal nákup nové desky, procesoru a pamětí. Pomohl jsem vybrat přiměřené komponenty a později jsme provedli onen radikální upgrade, při němž jsme z P4 přešli na Core2Duo a z 1GB RAM na rovné 4GB. Jak se ukázalo, problém byl skutečně v desce, na níž odešli kondenzátory, jak už se to tak u některých desek stává. Procesor i 1GB paměti byly však stále v pořádku a tak jsem si je koupil, jelikož mám v plánu cosi jako vlastní menší server a komponenty se mohou hodit.  Ale je to zatím spíše hudba budoucnosti :).

Oheň. Ano, i ve znamení ohně se nesl tento měsíc. Oheň v podobě grilování a oheň v podobě pravidelného pálení čarodějnic" na konci měsíce. Bylo to fajn…

Pohled do plamenů ve vlahé jarní noci je úžasný

Pohled do plamenů ve vlahé jarní noci je úžasný

Konec první části.

Komentáře

Sdílet článek

3 komentáře u „Jak se mi žije, aneb off-line reportáž z Facebooku I.

  1. dadajax

    Dobrý nápad to takhle sepsat…za takový rok už by si ty informace z facebooku těžko tahal :) Takhle je to hezky shrnuté na jednom místě. Taky bych měl něco podobného udělat :)

  2. Alžběta

    Taky se mi to moc líbí. Náhodou, soukromí je kolikrát lepší a zábavnější, než články \"o něčem\" :-) Mně se nejvíc líbil vyhraný mixér. :-DTu tvoji únavu naprosto chápu, protože já jsem na tom podobně a momentálně mám ještě i totální nechuť k blogování, které i když nikdy za moc nestálo, mě vždycky bavilo.Taky jsem se tak trochu nedobrovolně tento týden zaregistrovala na Facebook, zatím jsem tomu ale nepřišla moc na chuť…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..