Nebuďme lhostejní

O katastrofickém zemětřesení na Haiti jste již jistě slyšeli. Tisíce lidí se rázem ocitli bez domova, stovky lidí zemřelo, miliony snů o lepším životě se rozplynuly v jediném okamžiku, kdy se Země otřásla. Katastrofy těchto rozměrů nám davají najevo, jak moc nicotní jsme před silami přírody a ukazují nám, že mi, jichž se tyto hrůzy osobně netýkají, jsme velmi šťastní lidé… Nebuďme proto lhostejní a podívejme se, kde a jak můžeme pomoci.

Právě v těchto okamžicích bychom se měli zamyšlet nad tím, zda všechny ty naše stížnosti na nedostatech toho či onoho nejsou jen pouhou chimérou a zda se vlastně nemáme až příliš dobře. Asi jsme si přiliš zvykli na pohodlí a dostupnost všeho. A někteří z náš možná až přespříliš, když dokáží být lhostejní k pomoci lidem, které sice osobně neznají, ale s nimiž sdílejí tentýž životní prostor – planetu Zemi. Ba dokonce se uchylují k vtípkům, rasovým poznámkám a bůhví čemu ještě…

Záběry z Haiti

Osobně jsem zde již o charitě jednou v jisté souvislosti psal. Sám se řídím heslem Pouštěj svůj chléb po vodě, jednou se Ti vrátí“, protože člověk opravdu nikdy nemůže vědět, zda právě zítra, nebo již za hodinu, či minutu , nezhatí jeho plány a sny nějaká událost, či katastrofa, po níž bude sám pomoc potřebovat. Přesto se mezi námi najde spousta lidí, kteří neváhají utrácet peníze za jídlo v mekáči“, nebo za spousty pitomostí, které nutně potřebují“, ale obětovat byť jen 30Kč za poslání Dárcovské SMS je jim zatěžko. Přitom obzváště dnes, kdy je možnost pomoci i díky pouhému odeslání textové zprávy dostupná každému, bychom se mohli daleko více angažovat, protože nás to skutečně nestojí nic více, než třeba oněch pouhých 30Kč, které stejně utratíte za nějakou zbytečnost. 30Kč, na něž ani nehledíte ovšem může někomu pomoci. Někomu, kdo třeba akutně potřebuje léky…

Záběry z Haiti

Samozřejmě, že je to o důvěře. Můžete pochybovat o tom, zda se vaše peníze dostanou skutečně tam kam mají. Přesto si myslím, že je v naší společnosti hned několikero prověřených a známých charitativních organizací, jimž lze věřit. Osobně pravidelně podporuji kupříkladu Projekt Medela. Ovšem i pokud se nechcete stát pravidelnými přispěvateli charitativních organizací, zamyslete se alespoň v dobách podobných katastrof jako byla ta jež aktuálnwě postihla Haiti, zda neobětujete alespoň těch 30Kč za odeslání DMS. Pohých 30Kč, respektive 27Kč (3Kč jdou do kapsy operátora) se sice nezdá moc, ale vemte si, jakou sílu má jedna DMS, pokud se podobných odesílatelů najde třeba jen v naší vlasti milion. To je 27 milionů korun, které někde skutečně pomohou – a to vše stále jen za vašich 30Kč za jedinou DMS. Přemýšlejte o tom…

Více informací o Dárcovských SMS s možností výběru projektu, který chcete podpořit na:

http://www.darcovskasms.cz/

Podpora pro obyvatele Haiti:

Společnost ADRA – DMS ve tvaru

DMS ADRA

Číslo účtu: 40284028/0300, variabilní symbol: 391

Člověk v tísni – DMS ve tvaru

DMS SOSHAITI

Číslo účtu: 40954095/0300

Arcidiecézní charita – DMS ve tvaru

DMS HAITI

Číslo účtu: 35-1868350237/0100, variabilní symbol: 99999

Lékaři bez hranic

Číslo účtu: 2101050700/2700, variabilní symbol: 111

Veškeré DMS se odesílají na jediné společné číslo pro všechny operátory: 87777

Komentáře

Sdílet článek

10 komentářů u „Nebuďme lhostejní

  1. Monika

    Kapku kritika…Ahoj, článek je dobře napsaný, avšak mě příjde, že není o tom abys lidi nakopnul, aby se zamysleli a začli pomáhat, ale jen o tom abys je donutil textem poslat textovku. Skoro jako by ti to někdo dal za úkol. A teď k vlastnímu obsahu: Nejsem lhostejná k lidem, co je potká katastrofa, já vím, že oni za tuhle zkázu nemohou, ale bohužel, musím říct, že na takovéhle akce mi svědomí nedovolí poslat byt jen 30kc a pomoct – možná to vyzní trochu blbě. Když, vlastně už loni, potkaly povodně Česko, tak jsem tu DMSku poslala a ne jednu, ale vím že to šlo na pomoc \"mým\" spoluobčanům, a taky je po půl roce vidět nějaký výsledek těch peněz. Ty máš pocit, že na Haiti nebo kdekoliv jinde v té oblasti častých zemětřesení, budou vysílat v telce nějakou tu katastrofu co se stala u nás? A, že někteří lidi tam vezmou mobil – ať už třeba jen ti bohatší a pošlou tobě DMSku na tvůj zničený barák? Promiň tohle si nemyslím.A proto já říkám: Ano pomáhat se má, ale né všem a proto je trochu třeba uvažovat komu svoje vydělané peníze pošlu :-)

  2. Přemek V.

    Dovolím si nesouhlasit :). Pomoc je přece právě o tom, že nečekám jestli ten druhý pomůže mně. Není to něco za něco. Nezajímám se, zda někdo z Haiti řešil naše povodně. My se máme oproti jiným dostatečně dobře, abychom si pomohli sami, nebo navzájem. Oni si ale těžko pomohou, když nic nemají.A jinak – peníze nevlastníme. Patří bance a jsou jen v oběhu světové ekonomiky. A točit se budou i bez nás. Neměl jsem, mám, zase mít nebudu. Můžu však dobrovolně učinit krok, že se části peněz zbavím dřív a ne až později – ve prospěch někoho jiného, potřebnějšího… A ano, je to o tom dokopat lidi alespoň k poslání té jediné SMS. A dělám to z vlastní vůle ;).

  3. Monika

    Neříkám, že čekám nebo nečekám na pomoc od toho druhého…Jen se ti snažím naznačit, jak přemýšlí drtivá většina lidí. Jak říkám i když penízků moc nemám taky jsem aspon tu DMSku poslala na ty NAŠE povodně, a vím že ty peníze došly. Ale takhle nemáš jistotu zda to skonší opravdu na tom Haiti. A utrácet byt blbých 30kc s nejistotou jestli to tam dojde. Spousta lidí nevěří a mylsím, že ještě dlouho věřit nebude…

  4. Přemek V.

    To Ti věřím a je to fakt, že většina lidí takto smýšlí. To ovšem neznamená, že to právě není špatně a stojí zato to změnit ;). Člověk se prostě musí být ochoten vzdát těch (minimálních) 30Kč i kdyby nevěděl, zda tam skutečně dojdou. Musí věřit. Nesmí na tom lpět a používat to jako výmluvu ve smyslu nemám jistotum, tak raději nic nepošlu. Prostě věřím, že mých 30Kč pomůže a tak je pošlu a nic jiného neřeším…Ale není to samozřejmě o tom, že musím přispět na cokoliv a komukoliv. Samozřejmě, že ne. Nicméně právě organizace jako ty, které jsou jmenovány v článku a i další, kuříkladu hnutí Život dětem, atd. – to vše jsou zavedené, známé a dlouholeté chratitativní organizace, jejichž hospodaření je vykazováno u nichž myslím nemůže být pochyb o tom, že by získaných prostředků nějak zneužívali.

  5. Monika

    Fajn, dál o tom nějak nemá smyslu diskutovat, ty si myslíš něco, já taky…Pardon dycky se najde něco, na co těch oněch 30kč potřebuju víc. snad možná až budu jednou ten manažer a budu mít vše, co sem si přála tak pak…teď jsem bohužel sobecká a já to vím a přiznávám to a řeknu \"Sám mám málo.\" Ano chodím třeba darovat krev, té mi líto není a to vím, že to nekdo někde nezneužije, a tohle je podle mě potřebná věc.Peníze jsou pomíjivé…

  6. dadajax

    Pravidelně zasílám část svých příjmů na UNICEF…ale začínám silně uvažovat o změně. Zkusil jsem se na problém podívat trochu jinak a začínám si uvědomovat, že ta pomoc, kterou my posíláme vlastně ani není pomocí. V podstatě jim škodíme (obecně vzato). Chudé země si vlastně zvykli na to, že je zbytek světa sponzoruje charitativními dary a nenutí je to vynakládat žádnou námahu pro zlepšení situace. Stávají se tak závislými na cizí pomoci.Není to z toho důvodu, že bych nechtěl pomáhat nebo bych se nechtěl vzdát peněz jako třeba Monika. Sám vím, že čím více peněz rozdám, tím více jich pak dostanu. Jde ale o to, že když si člověk myslí že pomáhá, nemusí tomu tak být.Proto se snažím přijít na lepší způsob pomoci, spíše se zaměřit na individuální případy kde vím, že je pomoc opravdu potřeba a že opravdu pomůže. Což je ale mnohem složitější.Ale jinak chválím ten tvůj přístup, je vidět že rád pomůžeš lidem v nouzi a to se opravdu cení.Jo a nějaký odkaz na zamyšlení: http://adent.posterous.com…-smysl

  7. Monika

    Davide Davide ty ze mě děláš nějakého totálního sobce, který se nehodlá vzdát ničeho. Moc dobře víš že to není pravda, a rozdávám to co mám…nemohu rozdávat peníze, když je nemám. A jak jsi napsal, určitě je lepší zaměřit se na konkrétní případ člověka, kterému ta pomoc pomůže. Ať už je to materiální podpora, finanční nebo dar kousek sebe. Myslím, že stejně nedoceníte, když začnu vyjmenovávat, komu jsem pomohla, na konkrétní životní situaci konkrétnímu člověku, než to poslat na konto a čekat…

  8. Přemek V.

    O pomociDavid: Na tom, že mnoho zemí si až příliš zvyklo na pomoc cizích států a lidí, na tom se asi shodneme. Na druhou stranu si myslím, že právě proto je třeba podporovat charitativní a humanitární organizace, které se s tím něco snaží dělat. Není to o tom, že by člověk poslal peníze tamní vládě, která si za ně nakoupí pro sebe a na občany s…, ale právě o tom, že člověk podpoří nějaký program, který se třeba snaží budovat školy, dát alespoň některým tamním lidem vzdělání a tedy i perspektivu, aby si mohli pomáhat sami a taktéž pokračovat v tom, že budou pomáhat svým spoluobčanům. Vezmi si třeba takovou Afriku. Tam byla jistá kultura, lidi si žili po svém a relativně to asi šlo. Pak přišli kolonizátoři z Evropy a tamní kulturu z velké části poškodili. Zavedli nové zvyky, nové věci a de facto učinili na několik generací tamní obyvatelstvo závislé na moci z Evropy. A lidé v tom žili a přivikly tomu. No a pak najednou kolonie skončili, kolonizátoři se stáhli a většinu těch bývalých kolonií nechali napospas osudu – mají svobodu a samostatnost, tak ať si vládnou. Jenže to nikdo nemulěm a nikdo na to nebyl připraven. Moci se chytnuli lidé, kteří měli jakéž takéž \"evropské\" vzdělání a využívali tamní obyvatelstvo pro své vlastní zájmy a prospěch. A lidé je následovali, protože nic jiného než následovat moc neumí…A právě proto má smysl podporovat organizace, které se snaží dát tamním lidem vzdělání, které se snaží naučit je pomáhat si sami. Ano, je to těžké. Ano, ve skutečnosti se to týká pochých promile, či procent obyvatelstva a ostatní zůstávají v setrvalém stavu. A ano, jistě se v tamních státech najdou tací, kteří dokáží pomoci odjinud zneužít a třeba polovinu ji rozkrást, atd.Nicméně pokud se alespoň část té pomoci dostane kam má a pokud se alespoň pár lidí vzmůže na lepší život, na vzdělání a na to, že pak třeba mohou sami pomáhat svým krajanům, tak si myslím, že ta pomoc od nás má smysl…Monika: Neboj, myslím, že nikdo z Tebe sobce nedělá. Samozřejmě je to věcí názoru a já Ti tvůj názor neberu, ačkoliv ho zcela nesdílím. Sám ale vím, že pro někoho třeba i těch 30Kč může znamenat hodně a předně potřebuje zajistit sebe a svoji rodinu a nemůže tedy finančně pomáhat ještě někde jinde. V tom případě je o to více chválihodné, že třeba ty svoji pomoc ostatním realizuješ prostřednictvím dárcovství krve, což je také velmi záslužné a mnohdy to jistě pomůže rychleji a konkrétněji, než nějaké posílání finančních prostředků.

  9. Monika

    Přemek: děkuji, teď jsem zcela spokojena s tím co jsi napsal. Každý pomáhá jak může a hlavně tedy jak chce pomoct.

  10. Elena

    FascinaceJsem fascinována přístupem Moniky a možností, že takových lidí je tu více. Nikdy mne takhle nenapadlo uvažovat a obávám se, že takový přístup pramení od toho, který si říká prezident ČR. Vynaložené peníze na Haiti mají smysl, lidé ve třetím světě si často za své problémy nemohou (viz. těžba nerostů nadnárodními společnostmi, které si jejich přírodní bohatství vezmou a zároveň zničí okolní prostředí a způsob obživy, čímž se stanou závislí na pomoci ostatní, protože jsme jim jejich soběstačnost zničili. Je to celkem hodně složitá a nepřehledná otázka, jak se na to dívat, ale přístup a pohled moniky – Naše povodně, Jejich zemětřesení a- oni mi nic nepošlou je smutný.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..