Po práci legraci…, zpívá se ve slavné písni z filmů Císařův pekař a Pekařův císař. Právě takový byl můj včerejší den…
Koncem minulého týdne jsem přemýšlel, že si vezmu v úterý, nebo ve středu volno v práci a zajedu si do Sokolova za kamarádem Standou, na setkání s kolegou a kamarádem Markem, alias DJ.Deathem, s Ottou, alias DJ.Magicem (známým pro nás z party pod přezdívkou Štůr), s Růženkou v mé oblíbené restauraci, atd., zkrátka takový nějaký výlet, jaký jsem zde popsal již dříve. Bohužel, co čert nechtěl, jsem si volno v práci, pro nedostatek lidí, vzít nemohl a tak vytoužený den volna budu mít až příští úterý. I tak jsem si ale v tom včerejším krásném slunném dni řekl, že by nebylo od věci zajet si do hospůdky na pokec alespoň po práci a tak jsem také udělal.
Cesta to byla povedená. Jel jsem vlakem a pohled na půvabnou spící slečnu odpočívající po školním dnu na učilišti, nebo střední škole, nebyl nepříjemný :). V Sokolově jsem se pak sešel alespoň se Štůrem. Zašel jsem si koupit čtyři kazety do videokamery, neboť příští sobotu budu natáčet kolegům z práce jejich svatbu, a jako náhodou jsem v obchodě narazil na svého kamaráda Martina – bývalého spolužáka a shodou okolností také bývalého přítele Jany, o níž jsem tu psal minule. Dali jsme řeč a zjistili, že Martin teď aktuálně v daném obchodě pracuje a tak říkal, jak se má, co dělá, atd.
Poté jsme se již se Štůrem vydali ke Klášteru na nějaké to pivko a náš oblíbený smažák. Růženka – servírka, spolužačka a kamarádka v jedné osobě – měla směnu, takže jsme si také pěkně pokecali o životě a aktuálních událostech našich životů. Kolem půl osmé večer jsme se rozhodovali, zda posedíme až do desáté večer, kdy nám jede autobus, nebo jestli pojedeme už teď před osmou. Nakonec jsme zvolili kompromis v podobě vlaku ve čtvrt na devět večer, který nás odvezl domů.
Po pravdě se přiznám, že se mi příliš nechtělo, protože se Štůrem nejenže byla zábava jako jindy a pokec s Růženkou mám taktéž rád, ale navíc ještě do restaurace přišla nějaká moc pohledná slečna, na níž bych se klidně díval déle než jen deset minut :). Ale jak se říká – všeho moc škodí, takže mi deset minut muselo stačit. Každopádně jsem si včerejší odpoledne hezky užil podle svých představ, setkal jsem se s přáteli a ještě jsem viděl několikero pohledných děvčat.
Už se těším, až si v úterý vyrazím za Standou a pár dalšími lidmi. Možná se sejdeme i s tím Markem, no a pivko a klábosení s Růženkou také nemůžu vynechat. Jen doufám, že se trochu umoudří počasí a vysvitne zase sluníčko, protože tyhle cesty v dešti, to není ono. Bohužel zatím to dle předpovědi vypadá spíš na ten déšť ale náladu si tím kazit nenechám…